Článek
O některých postech je zřejmě jasno. V brance Jiří Pavlenka, na pozici krajních beků Vladimír Coufal s Davidem Juráskem, ve středu pole Tomáš Souček. Jenže kdo by se měl postavit vedle českého kapitána?
Alex Král se k reprezentaci nakonec vinou zranění nepřipojil, nabízí se zejména Michal Sadílek z nizozemského Twente a jeho bratr Lukáš, jenž kope za pražskou Spartu. K nim můžeme ještě zařadit alternativu s Lukášem Provodem ze Slavie a jeho klubovým parťákem Lukášem Masopustem, jenž jako univerzál nahradil zmíněného Krále.
Důležité je, že všichni čtyři mají v aktuální sezoně solidní vytížení, odehráli už vysoko přes 1000 soutěžních minut. Pokud by chtěl trenér Šilhavý k Součkovi někoho ofenzivního, říká si o základ slávistické duo, které je daleko produktivnější (Masopust 2+3, Provod 1+5). Samozřejmě ani pro jednoho z nich není střed zálohy tím pravým domovem, proto se dá spíše očekávat nasazení jednoho ze Sadílků.
Statistika reprezentačních záložníků v sezoně 2023/24
Směrem dopředu se jeví lépe Michal, jenž v Eredivisie vytvořil pro spoluhráče už 17 šancí. Naopak defenzivnější pojetí by nahrávalo Lukášovi, jenž má větší úspěšnost vyhraných osobních soubojů (70,2 % oproti 54,2 %), hraje pro něj také větší úspěšnost přihrávek (86,2 % oproti 67 %) i daleko větší zisk míčů (34 oproti 7). Ano, v analýze srovnáváme data z různě náročných lig, ale přec jen tvrdá čísla mohou něco ukázat.
Daleko větší výběr má Šilhavý v útoku. Předpokládejme, že zůstane u formace 3-4-3. Na minulém reprezentačním srazu nastoupilo proti Albánii nahoře trio Václav Černý (Wolfsburg), Jan Kuchta (Sparta) a Tomáš Čvančara (Mönchengladbach). V následném přáteláku pak Václav Jurečka, Mojmír Chytil (oba Slavia) a Adam Hložek (Leverkusen). K této šestici přidejme ještě Ondřeje Lingra z Feyenoordu.
Statistika reprezentačních útočníků v sezoně 2023/24
Zajímavé bude sledovat, zda Šilhavý vsadí na Černého. Po přestupu do Německa se jako jediný ze zmíněných útočníků ještě neprosadil a minut také tolik nesbírá, v reprezentaci ale patřil v posledních kláních k nejlepším na hřišti, dal gól Albánii a dva v červnu na Faerských ostrovech.
Čistě z hlediska produktivity mají nejlepší čísla Čvančara (5+2), Chytil (6+2) a Kuchta (5+3). V tomto složení ale český útok téměř jistě nenastoupí, jelikož se jedná primárně o tři hrotové útočníky.
Například Čvančara sbírá gól či asistenci každých 56 minut, Hložek (3+2) dokonce každých 33. Jenže Hložek se na hřiště dostává minimálně, v sezoně zatím odkopal jen 167 minut. Proto se ofenzivní mladík jeví jako žolík, podobně jako Chytil, jenž už se v aktuálním ročníku třikrát prosadil jako střídající hráč.
Naopak se nedaří Jurečkovi, který potřebuje na jeden bod 191 minut, navíc góly dává převážně z penalt, úspěšnost střelby má v lize jen 11 procent, zatímco Chytil a Čvančara 20 a Kuchta dokonce 29.
Těžko odhadnout, jakou roli dostane pracant Lingr, v sezoně toho zatím oproti některým parťákům tolik neodehrál (331 minut), ale jde o univerzála, který by mohl zastat pozici na levém kraji trojzubce. Pro Čvančaru, který tam nastoupil proti Albánii, to není, Hložek, jenž dostal důvěru s Maďarskem, je nerozehraný.
Jan Kuchta (uprostřed) během domácího utkání s Albánií.
Co z toho vyplývá? Šilhavý má jistě zamotanou hlavu, proto útočníci s nejlepšími čísly a slušnou minutáží patří primárně na hrot. K nim bude potřeba najít alternativy ať už na základě sehranosti, výkonů v tréninku nebo ochoty a umění se přizpůsobit pozici, která pro ně není typická. Třeba Kuchta ve Spartě občas nastupuje napravo, otázkou je, jak by se cítil na druhé straně hřiště.
Možná sestava na utkání s Albánií: Pavlenka - Holeš, Brabec, Krejčí - Coufal, M. Sadílek, Souček, Jurásek - Černý, Čvančara, Kuchta
