Článek
V skupině A je bod za partou kouče Šilhavého. Ovšem pokud v březnu porazí Makedonii a poté Gruzii nebo Bělorusko v play-off Ligy národů, kvalifikuje se Kosovo na mistrovství Evropy bez ohledu na situaci v „české" skupině. V sobotu v ní změří síly s Českem (15:00).
Pokřik „Brazilci Balkánu", jak mužstvu přezdívají hrdí kosovští fanoušci, tedy nevypadá až tolik úsměvně. „Vzkážu do Anglie, že porazit Kosovo pro ni nebude snadné," prohlásil po přátelském utkání v Prištině (2:2) dánský trenér Christian Eriksen. Albion dorazí do kosovské metropole během podzimu, pro Kosovo půjde o mimořádný svátek. Kdyby měl stadion dvousettisícovou kapacitu, hravě by ji fanoušci naplnili.
Důležitý duel v Prištině se blíží...
Příběh kosovského národního týmu začal oficiálně v roce 2016, kdy UEFA a FIFA přijaly fotbalovou asociaci z regionu, kde se ve starověku nacházelo Dardanské království a později římská provincie Dardánie, za svého právoplatného člena. Se svolením Mezinárodní federace fotbalových asociací mohli Kosované hrát o dva roky dřív. Nikoli však pod svojí vlajkou, před výkopy nesměla zaznít jejich hymna. Historicky první utkání odehráli v březnu 2014 v Mitrovici proti Haiti (0:0).
„Sjeli jsme se ze všech končin Evropy, navzájem jsme se neznali. Bylo to ve stylu: Ahoj, jak se jmenuješ? Ale uvnitř jsme cítili, že jsme bratři," říká brankář Samir Ujkani, ze současného kádru jediný pamětník tohoto utkání. „Měli jsme před zápasem jen dva tréninky. Na špatném hřišti, kde hrozilo zranění. Z komínů blízké elektrárny se na hřiště valil černý kouř. Začátky byly složité," vzpomíná Ujkani.
Semena nynějšího týmu, který si získává čím dál větší respekt, zasel kouč Albert Bunjaki, který až do vstupu do světové kvalifikace na podzim 2016, pobíral plat 600 eur měsíčně (přibližně 15 500 korun). Občas dokonce zaplatil výdaje svého asistenta.
Kvalifikace týmu nevyšla. „Albert stvořil tento tým. Neměl snadnou práci. Neměli jsme hřiště, vhodný stadion. Na zápasy jsme jezdili hodiny autobusem na stadion v albánském Shkoderu. Dnes už je organizace perfektní, velký podíl na tom má Albert," uvádí Ujkani.
Po nadějné remíze ve Finsku na úvod kvalifikace ale Kosovo dalších devět zápasů nezvládlo. A Bunjaki rezignoval. „V kvalifikaci jsme skoro všechno prohráli, ale společně jsme rostli. Věděli jsme, že naše cesta je správná," uzavírá Ujkani.
Současnost mu dává zapravdu. Kosovský celek postupně odhodil nálepku začátečník-outsider. Do týmu se etablovali hráči s kosovskými kořeny, které odmala vychovávaly západoevropské kluby. A kdyby Kosovu nedalo „košem" kvarteto hvězd Shaqiri, Xhaka, Behrami (reprezentují Švýcarsko) a Januzaj (Belgie), sen o velkém turnaji by byl ještě mnohem reálnější...
