Proti Slavii, kterou má v srdci. Tréma zmizela po zranění, přiznává liberecký Višinský

Strávil jsem v ní půlku svého dosavadního života, takže hodně. Ke Slavii samozřejmě nějakou vazbu mám. Přirostla mi k srdci, určitě bych se tam někdy chtěl vrátit. Už kvůli minulosti.

Vyrůstal jsem tam, když se Slavii nedařilo a neměla ještě peníze. Vím, z jakých nesnází se dostala. Změnilo se to až příchodem nových majitelů z Číny. Jinak předtím mi jako mládežníkovi rodiče museli ve Slavii všechno platit. Ale to je minulost, teď mám hlavu jen v Liberci, kde to mám rád. Je tady skvělá kabina a celkově super kolektiv.

Jasně, to je jeden ze zápasů, na který se nezapomíná, rád na něj vzpomínám. Ani jsem nečekal, že budu hrát. A naštěstí se to povedlo. Vůbec poprvé jsem však trénoval s áčkem už na podzim předchozího roku, kdy byl covid a vypadlo snad deset hráčů. Šli jsme tam z dorostu před domácím utkáním s Nice. Měl jsem z toho velký respekt, do té doby jsem všechny znal jen z televize…

To byl krušný zápas. I po utkání to bylo náročné. Co si vybavuju, stáli jsme před tunelem a nechtěli nás pustit do kabiny. Pak nás odvedli nějakou postranní chodbou, ale co se stalo v tunelu jsem neviděl.

Jak tedy vzpomínáte na jaro 2021, kdy jste byl většinou s áčkem?

Jako na skvělé období i velkou školu. Trenér Houštecký (asistent Jindřicha Trpišovského) byl na mladé hráče docela náročný. Ale prošel jsem si tím a fotbalově mi to hodně pomohlo. Připravilo mě to celkově na ligu i v tom smyslu, že jsem byl psychicky i fyzicky odolnější. Rád na to vzpomínám, byla to zkušenost.

Mně to zase tak nevadí, tedy než jsem si na to zvyknul. (usměje se) Někdy jsem z toho po tréninku byl ze začátku špatný. On je prostě strašně emotivní. Když třeba byla repre pauza a bylo nás málo, hrál s námi a děsně to prožíval. Něco jako teď v Liberci Červ, jsou podobný typy. Ale bral jsem to tak, že mi chce pomoct, abych se v určitých věcech zlepšil a nedělal tolik chyb.

Musím říct, že víc jsem byl vyjukaný, když jsem pak tady v Liberci hrál první ligový zápas. Protože tenkrát ve Slavii kvůli covidu nikde fanoušci nebyli, takže jsem to tolik asi nevnímal. Fanoušci tomu přeci jen dodávají jiný rozměr. Za někoho hrajete a musíte ze sebe vydat fakt to nejlepší. To i bez fanoušků, ale když se nedaří před nimi, tak třeba zapískají. Tehdy ve Slavii jsem neslyšel nic, jen trenéra. Takže před fanoušky jsem byl nervóznější, postupem času to však ze mě spadlo a teď už tohle nevnímám skoro vůbec.

Býval jsem, velký. Hlavně den před zápasem se mi blbě spávalo, ale postupem času to ze mě spadlo. A teď po zranění jsem si uvědomil úplně, že jsou stokrát horší věci, než že zkazíte přihrávku, nebo nedáte šanci a někdo na vás zapíská, že není potřeba se tím úplně stresovat.

Chtěl jsem, ale nakonec k tomu nedošlo. Fakt mi pomohlo to zranění, tréma po něm zmizela. Uvědomil jsem si, že jsou přednější věci než fotbal.

Hodně, asi byl nejtěžší, jaký jsem ve fotbale zažil. Do té doby jsem si toho až tolik nevážil. Až díky zranění jsem si uvědomil, jak strašně je pro mě důležité fotbal hrát, zlepšovat se, jak hodně mě baví a naplňuje. První zranění bylo nejtěžší, protože bylo moje první v kariéře. Dlouho jsem se s tím srovnával, protože jsem se v Liberci dlouho dostával na nějakou minutáž a kvůli zranění jsem o to na dlouho přišel. Pak jsem se vrátil, odjel celou přípravu.

Než jsme odjeli v létě na soustředění, hráli jsme v Jihlavě. Šel jsem do souboje, soupeř mě došlápl. Na soustředění jsem v pohodě trénoval, ale pak mě strašně začala bolet noha. Myslel jsem, že kvůli kopačkám, nebo že noha není na takovou zátěž zvyklá. Tři týdny jsem se sebezapřením bojoval. Před zápasem s Ostravou jsem si musel brát i prášky na bolest. Pak jsem šel na rentgen a zjistilo se, že mám zlomeninu na jiném místě… (vlásečnicová zlomenina prstů, pozn. red.)

Snažím se tomu teď co nejvíce předcházet. Mám vložky do kopaček, beru doplňky stravy, aby se kosti zpevnily. Když se cítím unavený, alespoň teď ze začátku po návratu se snažím nechodit přes limit. Celkově jsem si uvědomil, že profesionalita je klíčem. Ne že bych tomu předtím nedával sto procent, ale teď se snažím přizpůsobit úplně vše tomu, abych se zranění vyhnul. To je fakt nejhorší, co se může stát.

Jste definitivně zpět?

Už to konečně vypadá, že ano. Nabral jsem i fyzičku a už se cítím dobře.

Jasně, jsem rád, že jsem do Liberce šel na přestup. Myslím, že je to lepší. Kdyby mě Slavia nechtěla nebo o mě stál někdo jiný, můžu jít.

Nebylo to ideální. Myslím, že jsme si to vyříkali. A už máme čistý hlavy. Hráli jsme v sobotu, a už v úterý jsme to hodili za hlavu a snažíme se v tom nebabrat. Je před námi nový zápas, který chceme zvládnout. Určitě chceme bodovat, abychom si psychicky pomohli. Myslím, že jsme nehráli špatně, ale bohužel v poslední době nám tam spadne úplně všechno. Ale v téhle situaci jsme už byli i na jaře taky před zápasem se Slavií. Taky se nám snad čtyři zápasy výsledkově nepovedly a ukázali jsme, že umíme zabrat. Musíme začít od základů, od důrazu, od obrany, a pak přidat naší fotbalovost, kterou podle mě máme. Chtěli bychom minimálně bodovat.