Článek
„Když se budu dále lepšit a zůstanu zdravý, určitě bych rád jednou držel Zlatý míč ve svých rukou. Jsem přesvědčený, že se tak stane," svěřil se šestadvacetiletý německý reprezentant deníku Bild.
Odchod z Realu Madrid, za nějž odehrál přes sto zápasů, prakticky kamkoliv bývá většinou považován za ústup ze slávy, nicméně Özil si odchod do Arsenalu a působení v anglické Premier League velmi pochvaluje.
Pořád mám modřiny
„Cítím se velmi pozitivně. Jsem mistrem světa a hraji za špičkový klub v Anglii. Pro mě je to mnohem těžší fyzický test než třeba španělská liga nebo bundesliga. Vlastně pořád mám nějaké modřiny, což mě dost zoceluje. Fyzicky se cítím lépe než kdy předtím," liboval si.
V rozhovoru pro německý deník si ale také stěžoval. A to na fakt, jak je v rodné zemi vnímán jeho původ a neustále je zmiňováno, že je turecký Němec.
„Pořád jsem označován za německého Turka. když se mluví třeba o Sami Khedirovi, nikdo neříká, že jde o tuniského Němce. Nikdo také nenazývá Lukase Podolského a Miroslava Kloseho polskými Němci. Mnoho lidí asi zapomíná, že jsem se narodil v Gelsenkirchenu a vyrůstal jsem v Německu," vysvětloval.
„Když nezpívám hymnu, je to jen proto, že se v ten moment už soustředím na utkání. A modlím se, abych zůstal zdravý a šťastný," pokračoval. Nicméně připustil, že při své hře využívá kombinace německé disciplíny, taktiky a tureckého temperamentu. „Jako fotbalista z toho těžím. Jsem hrdý na to, že jsem si dokázal něco vzít z obou kultur."
