Z trosek poskládal vítěznou mašinu. Sir Busby se narodil dvakrát a trénoval v nebi

Čišelo z něj dojetí a jeho první slova nepřekvapila. „Tohle je největší večer mého života,“ vydechl Matt Busby. Ve středu 29. května 1968 Manchester United poprvé ovládl tehdejší Pohár mistrů evropských zemí. Osud to zařídil tak, že se finále s Benfikou Lisabon hrálo ve Wembley, nejposvátnějším chrámu anglického fotbalu.

Bylo by zajímavé, kdybychom tenkrát mohli nahlédnout do Busbyho hlavy. Muselo se tam mísit tolik pocitů a vzpomínek… Třeba na to, jak po nástupu v pětačtyřicátém začal v poválečných troskách od nuly tvořit nový tým United.

Jak s ním ani ne za tři roky vyhrál první trofej, anglický FA Cup. Nebo na to, jak letadlo s jeho slavným týmem přezdívaným Busby Babes alias Busbyho děti se při pokusu o odlet v Mnichově nedokázalo odlepit od ranveje, proletělo plotem a po dvou nárazech explodovalo. Zemřelo 23 lidí včetně osmi hráčů. Psal se únor 1958. Busby přežil – stejně jako třeba ofenzivní univerzál Bobby Charlton, pozdější lídr United.

Vždycky chtěl fotbalem bavit. „Je to naše povinnost ke všem, kteří na konci týdne přijdou k nám na Old Trafford,“ opakoval Busby. Rodák ze skotského Orbistonu odehrál přes 300 zápasů v Manchesteru City a Liverpoolu, ovšem nejvíc ho proslavila trenérská mise v United. Jeho bezmála čtvrtstoletí ve funkci trumfnul až Alex Ferguson (1986 až 2013). Fanoušci se dodnes přou, kdo z nich byl lepší, ale uspokojivá odpověď nejspíš neexistuje.

„Sir Matt byl výjimečný, znal i jména našich manželek a dětí. Často se na ně vyptával,“ líčil ve své biografii ikonický útočník Denis Law. S Bobbym Charltonem a Georgem Bestem má na Old Trafford sousoší, což je symbolické. Všechny tři objevil právě Busby.

Chlapík s kulatou tváří a fešáckou kravatou se nebál utrácet za posily, ale také dával šanci odchovancům. A po porážkách zásadně nečetl noviny. Jeho fotbalové krédo? „Neřeším inkasované góly, protože vím, že jich dáme víc,“ říkal rozverně.

Zato po tragédii v Mnichově byl na dně. Nechtěl dál trénovat, nejdřív mluvil o důchodu. Jenže ještě mu nebylo ani padesát a všichni kolem něj cítili, že má v Manchesteru nedodělanou práci. Přemluvili ho, vrátil se a postupně dal znovu dohromady skvělý tým. I díky svaté trojici Charlton, Law, Best. Poslednímu z nich, vyhlášenému flamendrovi, se jednou poklonil: „Dokázal používat kteroukoliv nohu. Občas se zdálo, že jich má šest.“

Pět let po Mnichovu vyhrál anglický pohár, za další dva roky ligu a o památném večeru ve Wembley jsme si už vyprávěli. Mimochodem, do té doby se nestalo, aby Pohár mistrů dobyl anglický tým.

Po 90 finálových minutách (1:1) hráče United drtily křeče, přesto v prodloužení dokázali Benfice nasázet tři góly a kapitán Charlton v slzách líčil: „Po všem, čím si tenhle klub prošel, je to hodně emotivní zážitek.“ Byl to jeden z nejsilnějších příběhů, které fotbal kdy nabídl. I díky Sirovi Busbymu.