Z Čecha je funkcionář začátečník: Na hráčské časy už jen vzpomínám

Začít, orientovat se a najít si svůj pracovní rytmus, protože všechno pro mne bylo nové ve smyslu věcí a kompetencí, které jsem dostal, aby dobře fungovaly. To byl první úkol, který jsem musel zvládnout. Nějakou chvilku to trvalo, ale ve funkci už jsem několik měsíců, takže všechno už je zaběhnuté tak, jak má, což je pro mne v této době velká výhoda.

Ten současný denní řád je pochopitelně úplně jiný. Hráč přijde před tréninkem, připraví se na něj, odtrénuje a v tréninkovém centru zůstává podle toho, co potřebuje ještě udělat. Tím to pro něj končí. V mojí práci se věci dějí čtyřiadvacet hodin denně, a kdykoliv je potřeba, musím na nich pracovat, konzultovat je, ať přímým stykem, emailem nebo telefonicky. Moje pracovní doba vypadá úplně jinak. Nemohu zamknout kancelář a říct si, že zítra je taky den, odjezdem z centra v Cobhamu pro mne den nekončí. K dispozici musím být prakticky pořád.

Nemohu říct přesně, kolik času strávím na hřišti nebo v kanceláři, protože to je různé a záleží na konkrétní situaci. K mojí denní práci patří každodenní sledování tréninků, přípravy a samozřejmě také zápasů. To je čas, který strávím v blízkosti hřiště. Zbytek pracovní doby trávím v kanceláři nebo na pracovních setkáních. Časově to opravdu nelze přesně vymezit.

Určitě funkcionář. Hráč už nejsem. Naposledy jsem zul kopačky a sundal brankářské rukavice v květnu po finále Evropské ligy v Baku, tehdy ještě v dresu Arsenalu, který finále prohrál právě s Chelsea. Pak jsem je obul a oblékl začátkem června v Nymburku na fotbalové škole, která nese moje jméno, ale to už bylo úplně něco jiného. Občas si zakopu s dětmi, ale to jako táta. Už jsem zkrátka duší i tělem funkcionář (úsměv).

Především to byl fakt, který jsme museli akceptovat. Těžko říct, jestli to pro mne byla výhoda nebo nevýhoda. Samozřejmě si trenér a klub chce postavit tým podle svých představ, včetně posil, které si vybral. To nám umožněno nebylo, takže jsme pracovali s hráči, kteří zůstali v kádru, vrátili se z hostování nebo se posunuli výš z mládežnických týmů. Myslím si, že zatím se nám to daří velmi dobře. Šanci dostali mladí hráči, aby ukázali, co v nich je. Z mého pohledu ji vzali všichni za správný konec. Ukázali, že jsou pro tým skvělým přínosem. Vždyť třeba dvaadvacetiletý útočník Tammy Abraham a o rok mladší obránce Fikayo Tomori byli nominováni do anglického reprezentačního áčka na kvalifikační duely v Česku a Bulharsku.

Sledování a široký monitoring hráčů, kteří by mohli být pro Chelsea posilami, je součástí mojí práce.

Tlak v Chelsea vždycky byl a vždycky bude, je to jeden z největších a nejlepších týmů na světě. Silný tlak je pochopitelně na všech úrovních, od hráčů, přes trenéra až po všechny ostatní v klubu, kteří se na chodu Chelsea podílejí, tedy i na mne. To se nikdy nezmění.

Musím říct, že mne nic nezaskočilo ani nepřekvapilo. Když mi Chelsea tuto práci nabídla a já jsem uvažoval, jestli ji vezmu nebo ne, probíral jsem ji ze všech možných hledisek. Abych mohl říct ano, protože jsem o tuto práci hodně stál, musel jsem se dobře připravit na všechny možné varianty, které v ní mohou nastat. Samozřejmě se velmi často setkávám s novými věcmi, ale jsem na takové záležitosti připravený.

Volného času mi skutečně ubylo, v tomhle je situace úplně jiná. Ale vždycky záleží i na momentální situaci, v níž se nacházím.

Už jsem řekl, že musím být připravený, a tak říkající k dispozici čtyřiadvacet hodin denně, takže pokud potřebuji vyřídit nějaký pracovní email nebo telefonát, ubere mi to z volného času i doma. Ale práci si vyloženě domů nenosím. Tak jsem to měl i jako hráč.

Všechno je otázka organizace. I přes velké vytížení mám přeci jenom možnost si čas zorganizovat tak, abych stíhal i jiné věci. To jsem jako hráč nemohl, povinnosti byly časově pevně dané. Někdy se mi to daří, někdy ne, ale snažím se co nejvíc času věnovat rodině.

Pokud to čas dovolí, věnuji se i jim. Je to pro mne i příjemný relax. Pavučiny na nich nejsou.

Neřekl bych přímo, že by mi cukaly nohy, ale jsou zápasy, kdy mi hraní chybí. Vracejí se vzpomínky na dobu, kdy jsem v nich nastupoval jako hráč. Ale nelituji. O konci kariéry jsem hodně přemýšlel, Když jsem vycítil, že přišla správná chvíle, tak jsem kariéru ukončil.

Snažím se gólmanům předat svoje zkušenosti, takže se bavíme nejen s jejich trenérem, ale i brankáři o různých situacích v různých zápasech. Podle mne to je normální. Já to cítím jako povinnost a oni mě berou, jako bývalého gólmana, který má bohaté zkušenosti a má jim co říct. V Chelsea máme hodně mladých hráčů, každá zkušenost a rada pro ně může být dobrá. Záleží pak jen na nich, co si z toho vezmou.

V trenérském vzdělávání pokračuji. Ve fotbale nikdy nevíte, co bude, ale hlavní důvod je, že mne trenéřina vždycky zajímala a chci se i v ní vzdělávat a posouvat dál, i když se jí v blízkém horizontu nejspíš věnovat na profesionální úrovni nebudu.

Samozřejmě, ale nejen od něho. Od všech, kteří mě trénovali, bych si něco vzal. Možná to bude znít paradoxně, ale třeba i od těch, kteří mi neseděli a myslel jsem si někdy, že to dělají blbě. I to je zkušenost. Nedělat něco, co jsem poznal, že moc nefunguje. Není dobré vidět jen úspěchy, a to pozitivní, ale i negativa, kterých je třeba se vyvarovat. Podle mne trenér, který chce být úspěšný, se musí umět podívat do očí i neúspěchům.

Český tým na úvod prohrál ve Wembley s Anglií, ale dalo se očekávat, že to bude nejtěžší soupeř ve skupině, což Anglie dokazuje. Vyhrála zatím všechny čtyři zápasy a nastřílela devatenáct branek. Další dva zápasy naši doma vyhráli a získali cenné body. Na podzim určitě zamrzela ztráta tří bodů v Kosovu. Podle mne si český tým porážku nezasloužil. Důležité bylo, že se hned vrátil do hry o postup vítězstvím v Černé Hoře. Kvalifikace je podle mne stále otevřená a máme šanci na to, abychom postoupili. S Anglií to v Praze bude hodně těžké, každý bod by byl bonusový. Situaci máme stále ve svých rukou a postup si můžeme uhrát sami, v což věřím.

Slavii se enormně daří nejen doma. Už na jaře udivovala svými výkony v Evropské lize, po velkém boji ji až ve čtvrtfinále vyřadila Chelsea. Velmi dobře si vede i v Lize mistrů. Sice prohrála s Dortmundem, ale bod si přivezla z Interu Milán. Ve skupině má i Barcelonu, ale já věřím, že nějaký bodík ještě přidá.

To je pravda, ale takhle daleko nepřemýšlím. Je možné, že mě práce v nové funkci časem nebude tak bavit, nebo mě nebude chtít klub a budu dělat něco jiného. To všechno ukáže čas. Nevzdal jsem se ani trenéřiny, ale teď se naplno věnuji svojí práci, která mě naplňuje.

Věřím, že se mi bude v Chelsea dařit, takže návrat domů v blízkém horizontu nevidím, i když ho do budoucnosti nevylučuji.