Vieira, Henry, Fábregas, Nasri, Van Persie a teď Sánchez. Výčet nepochopitelných Wengerových transferů budí rozpaky

„Nechápu ho. V žádném jiném klubu Premier League by se něco podobného nestalo. Ani by si to nedovolil. Pustit nejlepšího hráče uprostřed sezóny a k tomu ještě největšímu konkurentovi v boji o nejvyšší příčky," netajil kouč Liverpoolu Jürgen Klopp, že je počínáním francouzského kolegy ve službách Arsenalu konsternován.

„Neprodělali jsme. Alexise jsme udržet nemohli, protože nabízenou sumou peněz jsme nemohli Manchesteru United konkurovat. Ani Citizens by to nesvedli, proto z jednání vycouvali," připomínal Arséne Wenger okamžitě astronomický plat, který Sánchez na Old Trafford dostal. Týdně bude totiž v barvách Rudých ďáblů vydělávat až 600 tisíc liber.

„Během třiceti let jednání o přestupech se toho člověk naučí o lidech hodně," připojil zklamání, jak se v Sánchezovi mýlil.

„Nerozumím tomu, jak se může nějaký hráč rozhodnout opustit Emirates Stadium," přidal vzápětí.

„Rozumět by to tomu už konečně měl," připomněli mu vzápětí na Ostrovech, kolik podobných pofiderních rozhodnutí za dvě desetiletí udělal a o kolik skvělých fotbalistů Arsenal za tu dobu přišel.

A nikoli jen proto, že je přesvědčil plat nabízený konkurencí, jako tomu bylo nyní v případě chilského útočníka Sáncheze, ale hlavně proto, že je frustrovala marnost dalšího angažmá v Arsenalu neschopného od sezóny 2003/04 vyhrát Premier League a získat titul.

Patrick Vieira byl prvním z nich. Kapitán, vůdce a nezlomný bojovník Kanonýrů odešel v srpnu 2005 do turínského Juventusu za 13,7 miliónu liber. Wenger sice argumentoval tím, že ho prodává proto, aby mohl koupit mnohem mladšího Fábregase, ale následné sezóny ukázaly, jak moc Arsenalu chybí. Zatímco francouzský mistr světa získal titul s Juventusem a po skandálu Calciopoli ještě čtyři s milánským Interem, Kanonýři dokázali za tu dobu vyhrát pouze FA Cup. Sice třikrát, ale i to bylo v porovnání s úspěchy Vieiry málo.

Thierry Henry prodaný v červnu 2007 do Barcelony za 16,1 miliónu může posloužit jako další příklad. Wenger pochyboval o budoucnosti a další perspektivě třicetiletého fotbalisty, jemuž se z Arsenalu za žádnou cenu odcházet nechtělo. Ale jít musel. Do Barcelony, s níž během tří let vyhrál dvakrát španělskou ligu, jednou španělský Královský pohár a k tomu ještě Ligu mistrů, evropský Superpohár a klubové mistrovství světa.

Cesc Fábregas, který se v srpnu 2011 vrátil do Barcelony za 35 miliónů liber, představoval další z nepochopitelných tahů Wengera. Kupoval ho místo Henryho, protože měl představovat dlouhodobou perspektivu pro Gunners. A Fábregas přísliby naplňoval, neboť hned v první sezóně patřil k nejlepším záložníkům Premier League. Přesto ho kouč Kanonýrů prodal zpátky na Nou Camp, kde hned získal čtyři trofeje. Po třech letech se sice do Anglie vrátil, nikoli ovšem do Arsenalu, ale do Chelsea.

Samir Nasri koupený Manchesterem City v srpnu 2011 za 25 miliónů liber slouží jako další příklad. Fotbaloví odborníci mu sice vyčítají, že ze sebe nedostal to nejlepší, co se v něm skrývá, ale v Arsenalu zářil. Odmítl však prodloužit smlouvu, takže Wenger ho rok před jejím vypršením prodal do Manchesteru City, s nímž Nasri získal hned v první sezóně mistrovský titul.

A pak samozřejmě Robin van Persie, kterého i sám Wenger při nynějším odchodu Sáncheze často vzpomínal. Oba transfery se skutečně podobaly jako vejce vejci.... I nizozemský kanonýr byl frustrován z toho, že s Arsenalem nikdy nezíská titul, i on odmítl prodloužit smlouvu rok před jejím vypršením. Sir Ale Ferguson ho koupil v srpnu 2012 za 24 miliónů liber na Old Trafford. Van Persie nastřílel v dresu Rudých ďáblů 26 ligových gólů, stal se Králem střelců a získal i vysněný titul.

A teď přišla výměna Sáncheze za Mchitarjana, s níž je Wenger údajně spokojený, ale nad níž jeho trenérští kolegové i fotbaloví experti kroutí nechápavě hlavou.

Může se jim ale po zmiňovaném výčtu Wengerových „vydařených" transferů někdo divit?