Článek
„Byl to správný krok. Posunul jsem se fotbalově i lidsky, umím jazyk, jsem samostatný," pochvaluje si 19letý Majka, kterého žene velký cíl: prosadit se do A-týmu Brentfordu, který hraje druhou anglickou ligu.
Jaké to je, pro osmnáctiletého kluka, když se objeví sám v cizí zemi?
Z domova jsem už od čtrnácti let, kdy jsem přišel do Sparty. Rok jsem měl ulehčený, neboť jsem bydlel u pana trenéra Havlíčka, který mi moc pomohl. Když jsem dorazil do Brentfordu, pomáhali mi úplně všichni. Maximálně. Jediným problémem byla jazyková bariéra.
Teď už jste v angličtině silný v kramflecích?
Rozumím všemu. Prásknu na sebe, že jsem se opravdu učil málo. I tak už mluvím dobře, nemám sebemenší problém. Trenéři nás navíc v začátcích s Honzou nabádali, ať nepoužíváme češtinu. Tím jsem se naučil anglicky rychleji.
Měl jste krizi?
Na začátku. Občas na mě dolehl stesk po domově. Jste skoro dva tisíce kilometrů daleko, zavolají vám rodiče, říkají vám, že se jim stýská. Nasaje vás to. Navíc jsem si tenkrát natrhl sval a byl měsíc mimo. V klubu viděli, že jsem z toho špatný, že se mi stýská.
Jak reagovali?
Přidělili mi mentální trenérku, paní Annu. Moc mi pomohla. Když mám špatný den, obejdu dvakrát tréninkový areál, pustím si do sluchátek písničky. Za půl hodiny jsem jako nový.
Věděl jste loni v létě, do čeho jdete?
Tak napůl. Hrál jsem s českou osmnáctkou proti Anglii, proti mně stáli Sancho a Hudson-Odoi. Borci, kteří už hrají za anglické áčko, působí v top světových klubech. V Dortmundu a v Chelsea. Angažmá v Anglii byl vždycky můj sen, to, že jsem stál proti těmto frajerům, mi dodalo kuráž. Když se mi naskytla možnost jít do Brentfordu, neváhal jsem ani chvíli. Prezentace a další věci se nevyrovnají pocitu, když to vidíte naživo.
Splnila se vaše očekávání?
Rozhodně ano. Zesílil jsem, často chodím do posilovny. Mám svůj individuální plán, například piluju sprinty se závažím. Fotbal je v Anglii rychlejší, než jsem zažil ve Spartě.
I celkově náročnější?
Když jsem přišel do Brentfordu, prvních čtrnáct dnů jsem po každém tréninku spal. Byl jsem strašně unavenej. Ve Spartě jsme měli těžkou přípravu, trenéři nám nic nedarovali, byli jsme unavení. Myslel jsem si, že jsem na Anglii připravený. Nebylo to tak. Brzy jsem si ale zvykl.
V čem je největší rozdíl oproti českému fotbalu?
V hlavě. V Brentfordu každý kluk ví, co chce dosáhnout. V Česku mi přijde, že kluci dělají fotbal jako druhou možnost. Velký kontrast je v síle, v tempu. Je na vás, jak se s tím vypořádáte. Mohl jsem se zavřít na pokoji a brečet, že jsem horší než ostatní. Já si přidával, abych se klukům vyrovnal. Nebojím se říct, že jsem teď minimálně na stejné úrovni, jako oni.
Probíhají v Brentfordu tréninky v zápasovém tempu?
Rozhodně, jde o naprosto normální věc. Kolikrát se jiskří. Před časem jsme na tréninku dělali cvičení jeden na jednoho. Z osmi případů jsem spoluhráče osmkrát obešel, dvakrát jsem mu dal housle. Viděl jsem, jak má červené oči. Pak mě sebral, týden jsem marodil s kotníkem. Kluci si nic nedarují, chtějí být profesionálové, fotbalem se živit. Byl jsem ale zaskočený ještě jednou věcí.
Povídejte.
V Česku nám přijde zvláštní, zeptat se někoho, jestli něco nepotřebuje. V Brentfordu jsou všichni neuvěřitelně ochotní. Když přijde nový kluk, snaží se mu pomoct. Nedávno přišel nový hráč, vzal jsem ho k sobě na pokec. Vím, že kluci to pro mě taky udělali. Náš klub je jedna velká rodina. Když jsem v šestnácti přišel do kabiny áčka Sparty, byl jsem tak vyjukaný, že jsem se bál pozdravit. Tady jsme všichni kamarádi.
Můžete se vrátit k loňskému odchodu ze Sparty, který vám mnozí zazlívali? Jaký byl důvod, že jste se stal součástí tehdejšího exodu mladých hráčů z Letné?
Smlouva ve Spartě mi vypršela na konci června, nikdo se mnou o nové nemluvil. Po návratu z dovolené jsem dostal ke zvážení nabídku Brentfordu. Bylo jen na mě, jak se rozhodnu. Měl jsem před sebou třetí rok v devatenáctce Sparty, hrál bych pořád dorostenecký fotbal. Spartě jsem vděčný, bez ní bych se nemohl posunout dál, ale potřeboval jsem udělat další krok nahoru.
Šanci na přechod do áčka Sparty jste neviděl?
Sparta nakupovala zahraniční hráče, šanci v áčku jsem, upřímně, necítil. A jít někam na hostování do druhé ligy? Když budete ve druhé anglické lize, můžete jít na hostování do třetí, čtvrté ligy, které jsou mnohem kvalitnější než druhá česká. Udělal jsem dobře. Posunul jsem se ve fotbalovém i v normálním životě. Naučil jsem se jazyk, žít sám, vařit, prát, uklízet. Bydlím v domku v tréninkovém centru se dvěma Skoty. Ze začátku jsem nevařil. Ale řekli mi: cooking! Musel jsem se holt naučit.
