Článek
Nechtěli ho. V Sheffieldu jim připadal příliš malý a slabý. Prošel sice mládežnickou akademií tamního Wednesday, ale v patnácti neměli o Vardyho sebemenší zájem. Ani v okolí se nenašel pořádný klub, který by ho chtěl, takže skončil v Stocksbridge Park Steels, týmu hrajícím soutěž, jež figuruje v hierarchii ostrovního fotbalu až na osmém stupínku.
Půl roku nesměl večer na ulici
Tam se dostával do malérů a průšvihů. Třeba do pouliční rvačky, po níž mu soudce zakázal vycházet po šest měsíců z domu po osmnácté hodině. Dostal dokonce elektronický náramek, aby policie měla přehled, zda příkaz respektuje a zdržuje se doma.
Jen na zápasy a tréninky dostal výjimku, ale s náramkem nastupovat musel. „Byla to tvrdá léta a velká škola života. Měl jsem sice dobrou práci, neboť jsem byl zaměstnán ve fabrice vyrábějící všelijaké pomůcky pro zdravotnictví, ale nad karbonovými dlahami jsem se hrbil tak, že jsem večer necítil záda. A to jsem měl chodit dvakrát v týdnu po skončení šichty trénovat," líčil Jamie Vardy roky, kdy zvažoval, zda nemá s fotbalem skončit.
„Vždyť fotbalem jsem vydělával třicet liber týdně, což na živobytí nestačilo."
Až manažer Halifaxu ho přemluvil
Nabídky z Crewe Alexandra či Rotherham United hrajících jen o soutěž výš ho nezlákaly, teprve manažer Neil Aspin z Halifaxu ho v červnu před šesti lety přemluvil, aby přestoupil k nim. Za 15 tisíc liber.
„Viděl se ve mně, tvrdil, že mám na velký fotbal a že u nich udělám první krok vzhůru," popisoval Vardy pro The Telegraph svůj vzestup, k němuž v Halifaxu skutečně došlo. Hned v první sezóně nastřílel 26 gólů a byl zvolen nejlepším hráčem sezóny, takže ho okamžitě koupil Fleetwood Town hrající pátou ligu. Už jako profesionála...
„Kombinovat práci a fotbal nešlo, takže jsem se rozhodl, že na Neila Aspina dám a zkusím se fotbalem živit. Zpočátku jsem pomýšlel jen na jeden rok, po němž uvidím," přiznával Vardy, že sám o sobě pochyboval.
A to přesto, že ve Fleetwoodu dával góly na požádání, pomohl mužstvu k postupu do čtvrté ligy a jako první velký klub o něho projevil zájem Blackpool. V lednu 2012 mu nabídl smlouvu znějící na 750 tisíc liber, přičemž klub měl zinkasovat milión liber.
Po první sezóně chtěl z Leicesteru odejít
Z přestupu tehdy nebylo nic, za půl roku už se ovšem stěhoval Vardy do druholigového Leicesteru. Nabídli mu totiž tříletou smlouvu, přičemž ve Fleetwoodu zkasírovali o několik set tisíc víc, než měli slíbeno od Blackpoolu. Údajně o sedm set tisíc...
„Po první sezóně jsem ovšem usoudil, že na fotbal na takovéto úrovni nemám a že bude lepší, když mezi Liškami skončím. Vůbec se mi nevedlo, góly jsem nedával, fanoušci mi dávali svou averzi najevo. Jen díky trenérovi Nigel Pearsonovi jsem zůstal, protože on mě přesvědčil, abych vydržel a zůstal."
Až loni na jaře přišel zlom. Vardy se dostal do báječné formy, zase začal dávat góly a on to vlastně byl, kdo Leicester zachránil v Premier League.
Letošní sezóna se pak rovnala pohádkovému příběhu. Pro celý Leicester, pro Vardyho tuplem. Vždyť Lišky získaly pod vedením italského kouče Claudia Ranieriho senzačně mistrovský titul a devětadvacetiletý Jamie Vardy se stal idolem celé fotbalové Anglie.
Přijde ve Francii happy end?
Nejenže ho nejlepším hráčem sezóny zvolili samotní hráči, ale stejného ocenění se dočkal i od novinářů a vedení Premier League.
„To všechno díky Leicesteru, protože nikde jsem nezažil takového týmového ducha, jako v mém klubu. A také díky šéfovi Ranierimu, který mně při trénincích zakazuje trénovat střelbu. Chce, abych šetřil nohy na zápasy a góly, jež v nich mám dávat," prozrazoval Vardy, co ho mezi Liškami drží, když s nimi ještě před mistrovskou korunovací prodlužoval smlouvu až do roku 2019, která mu garantuje týdenní příjem 80 tisíc liber.
Už jako reprezentant fotbalového Albionu, neboť v dresu anglického národního týmu si odbyl debut v květnu loňské roku v přátelském zápase proti Irsku, v němž na poslední čtvrthodinu nahradil kapitána Wayna Rooneyho.
Byl v tom možná kus symboliky. Na evropském šampionátu ve Francii by měl být hlavním útočným esem anglické reprezentace nikoli Rooney, ale právě Jamie Vardy. V předběžné šestadvacetičlenné nominaci pochopitelně figuruje a nikdo nepochybuje, že trenér Roy Hodgson pro něho má místo i v základní sestavě.
Dost možná, že právě ve Francii bude mít letošní pohádka ten pravý happy end.
