Článek
Rozhodující krok za ně nakonec musela udělat Chelsea, která v dohrávce obrala o body druhý Tottenham. Ale co na tom, senzační jízda Lišek i tak vejde do fotbalové historie.
„Vzpomínám si na své první setkání s klubovým předsedou, když jsem v létě k Leicesteru City nastoupil. Posadili jsme se a on mi pověděl: ‚Claudio, tenhle ročník je pro náš klub velmi důležitý. Je naprosto klíčové, abychom se udrželi v Premier League. Musíme se zachránit.'
Odpověděl jsem, že rozumím a že budeme tvrdě trénovat, abychom toho dosáhli. Čtyřicet bodů, tak zněl náš cíl, abychom našim fanouškům dopřáli i další sezónu v Premier League. Tehdy by mě ani ve snu nenapadlo, že Leicester může být mistrem. Vždyť před rokem byl náš klub ještě v dubnu na dně tabulky... Neuvěřitelné," připomíná trenér Claudio Ranieri.
Kouč si dal pořádně do nosu
Italský kouč pro web The Player's Tribune vylíčil strhující pouť Lišek za prvotřídní senzací. A prozradil jeden zcela mimofotbalový recept, který se mu báječně osvědčil.
„Začátek sezóny se nám vydařil. V prvních devíti kolech jsme sice vyhrávali, ale zároveň inkasovali hodně branek. A já nemohl mužstvo donutit, ať konečně udrží čisté konto. Všechny motivační prvky jsem vyzkoušel. A pořád nic. Zbyl mi už jen jeden," culí se lišácky.
„Před zápasem s Crystal Palace jsem hráče navnadil: ‚Když udržíte čisté konto, pozvu vás na pizzu.' A hned to šlo: hráči udrželi nulu a vyhrálo se 1:0. Dodržel jsem tedy svůj slib a vzal hráče do Peter Pizzeria na Leicester City Square. Ale přichystal jsem si pro ně menší překvapení a řekl jim: ‚V životě si musíte všechno odpracovat, a to platí i pro pizzu. Uděláme si ji sami.' A tak jsme šli do kuchyně a pořádně si s těstem zaházeli. Nutno dodat, že pizza byla vážně dobrá, dal jsem si tehdy pořádně do nosu. Co k tomu říct? Jsem z Itálie, zbožňuju pizzu a těstoviny," směje se Ranieri na celé kolo.
„Po naší pizze sbíráme jedno čisté konto za druhým a věřím, že to není žádná náhoda. Jsme malý klub, který ukazuje celému světu, co všechno lze dokázat skrze týmového ducha a odhodlání. Šestadvacet hráčů. Šestadvacet myslí. Ale jen jedno srdce," poukazuje Ranieri.
Sněte i za nás, my tvrdě dřeme...
K titulu dovedl soubor levných a podceňovaných fotbalistů. Ještě nedávno byla řada jeho hráčů v nižších ligových soutěžích. Vardy pracoval v továrně, Kanté hrál třetí francouzskou ligu, Mahríz dokonce čtvrtou. A teď slaví titul.
„Fanoušci Leicesteru, které potkávám na ulici, mi říkají, že jsou jako ve snu. Odpovídám jim, ať sní i za nás. My totiž nesníme, prostě jen tvrdě dřeme. Teď si na konci sezóny klidně dopřejeme hned dvě pizza party," těší se zázračný Ital.