Souček parádním gólem osladil rozlučku milovanému trenérovi. Vyhráli jsme pro něj, vzkázal

Součka Moyesův odchod mrzí. Aby také ne. Kapitán národního týmu byl prakticky okamžitě po příchodu z Edenu zařazen do základní sestavy a zřídkakdy z ní vypadával.

„Je to těžké. Trenér byl neuvěřitelný a celý klub posunul. Chtěli jsme vyhrát pro něj a těší nás, že se nám to povedlo,“ vyprávěl Souček.

K chutné rozlučce navíc pomohl pěknou brankou. A ještě k tomu vítěznou.

V 65. minutě si Souček za stavu 1:1 našel odražený míč po standardce a z hranice vápna do něj práskl levačkou. Rána z první zapadla k tyči a český reprezentant si mohl užít oslavy prvního přesného zásahu po více než dvou měsících.

„Skvělý volej,“ ocenil Součkovu trefu bývalý gólman anglické reprezentace Paul Robinson. Třeba mu problesklo hlavou, že na tohle by asi byl krátký i on v nejlepších letech.

Kromě Součka se za Kladiváře prosadili i jeho parťák ze středu pole James Ward-Prowse a devatenáctiletý mladíček George Earthy, jenž se radoval po pouhé minutě na hřišti. Pro odchovance klubu šlo při druhém ligovém utkání v kariéře o moment, na který do konce života nezapomene.

„Pořád to nechápu. Ve West Hamu jsem od šesti let, už jako dítě jsem měl permanentku. Přijde mi to jako sen,“ radoval se talentovaný záložník.

Krásný příběh, který teprve začíná. Ten Moyesův naopak pomalu končí.

Skotský kouč loni senzačně ovládl Konferenční ligu a získal pro West Ham první evropskou trofej od roku 1965. Na lavičce odkroutí ještě jeden zápas. Pak zmizí. Lepší loučení s publikem než vítěznou domácí derniéru si po téměř pětiletém angažmá mohl jen těžko přát.

„Odcházím s úžasnými vzpomínkami. West Ham je úžasný klub a věřím, že se může ještě dál posouvat,“ soukal ze sebe Moyes. Po zápase si užil ovace tribun, poctivě obešel celé hřiště. Valná většina ze šedesáti tisíc přítomných fanoušků zůstala na svých místech dlouho po závěrečném hvizdu. Aplaudovala, skandovala jeho jméno.

Naposledy. Minimálně na nějakou dobu.