Článek
„Nedávno jsem byl ve Wembley na semifinále FA Cupu. Neskutečný zážitek. A pro mě další motivace," říká 18letý talentovaný záložník, který si před pár dny s béčkem Brentfordu zahrál na slavném Anfieldu proti týmu Liverpoolu do 21 let.
Když jste se rozhodoval, jestli odejít do ciziny, měl jste obavy?
Přemýšlel jsem dlouho. Nebyl jsem si jistý, dával jsem si na papír plusy a mínusy.
Jaké plusy jste našel?
Že se naučím nový jazyk, osamostatním se. Upřímně, měl jsem obavu, že tu budu sám, nebudu nikoho znát. V úplně novém prostředí. Jestli jsem se rozhodl správně, se teprve uvidí, ale zatím jsem moc spokojený.
Prošel jste si v Anglii krizí?
Nebyla velká. Nebylo to tak, že bych se sesypal. Hraju přece fotbal, což je hezká práce. Dobré bylo, že jsem měl na začátku vedle sebe Matěje Majku, který do Brentfordu přišel několik dnů přede mnou. Měl jsem se na koho obrátit.
Angličtinu jste ovládal?
Domluvil jsem se. Teď jsem v ní samozřejmě daleko lepší. Při aklimatizaci mi pomohla vstřícnost, slušnost a ochota lidí v klubu. Jsou tady na cizince zvyklí.
Realizační týmy obou mužstev Brentfordu tvoří 35 lidí. Jsou mezi nimi i specialisté?
V áčku je specialista na standardky. Auty, rohy, trestné kopy. Máme i odbornici na spánek. Chodí k nám jednou za měsíc, pokud má někdo problém, řeší ho s ním. Nebo nám radí, kdy nejlépe spát, co před ním dělat, kdy před spánkem odložit mobilní telefon a tak.
Klub využívá moderní věci - například GPS vesty...
Po každém zápase nám vylepují v posilovně papír s údaji. Kdo kolik naběhal, kolik sprintů udělal, jak rychle běžel. Každý si vyhodnotí svůj údaj. Hned ví, na co se má zaměřit. Stanovujeme si půlroční cíle. Za šest měsíců se sejdeme s trenéry, řekneme si, jestli jsme dodrželi všechno, co jsme si předsevzali.
Co jste si po příchodu do klubu předsevzal vy?
Zesílit, zvyknout si na anglický fotbal. Další kroky byly naučit se jazyk, mít dobré výsledky ve škole, víc komunikovat se spoluhráči. Všechno splněno. Přibral jsem pět kilo, jsem silnější v soubojích, neodlétávám tolik, jako dřív. Celkově musím říct, že oproti Česku je tu všechno jiné.
Co nejvíc?
Například konkurence. Je tady mnohem větší, než jsem zažil ve Slavii. Každý trénink, zápas, se jede na sto procent. Je mi ale sympatické, že jsme tady jako jedna velká rodina. Každý zná každého, chodíme spolu na snídaně, na obědy.
Béčko Brentfordu nehraje žádnou soutěž. Nepovažujete to za mínus?
Když jsem poprvé přijel a viděl zápas B-týmu, bylo mi jasný, že s tímhle žádný problém nebude. Tady se rvete o místo, o posun do áčka. Je jedno, jestli hrajete nebo nehrajete soutěž. Motivace dostat se do prvního týmu je obrovská. Jednou jsem si už za áčko zahrál. Byl to velký zážitek, doufám, že budu mít další příležitost.
Váš plán pro příští sezonu tedy je, prosadit se natrvalo do A-týmu?
Nechám to osudu. Chtěl bych, pochopitelně, ale je to na trenérech. Nechci extra spěchat, je mi teprve osmnáct.
