Silný příběh fotbalové superstar! Vyrůstal ve špíně, poté s mnichy a teď je z něj opora týmu

Italský záložník vyrůstal v malém pobřežním městečku na jihu Brazílie. Jeho snem bylo stát se profesionálním fotbalistou a jednoho dne zamířit do Evropy, což se mu také podařilo. Nyní je jedním z klíčových hráčů Chelsea, do které přestoupil z italské Neapole.

„Být profesionálním fotbalistou v Brazílii by mě opravdu potěšilo, ale věci se začaly měnit. Viděl jsem příležitosti a sen se mění, když vidíte, jak se věci blíží," vyprávěl Jorginho. „Stále se to zdá neuvěřitelné. Tak daleko od místa, kde jsem začal."

Počátek jeho fotbalové kariéry sahá do jeho čtrnácti let, kdy opustil své rodné městečko a zamířil sto mil směrem na sever, kde se připojil k projektu fotbalové akademie v Brusque.

„Zůstal jsem v akademii dva roky a bylo to nejtěžší období," říká italský záložník, „Bylo tam 50 teenagerů, kteří cvičili ráno a odpoledne a večer chodili do školy. Bylo to opravdu těžké. Z akademie jsem viděl několik hráčů odcházet do Itálie a myslel jsem si, že to je moje příležitost. Nemohl jsem si to nechat uniknout."

„Ale to místo nebylo nejlepší," vzpomíná Jorginho. „Někdy jsme museli jíst stejné jídlo tři dny a v zimě netekla horká voda. Jednoho dne přišla maminka na návštěvu a viděla, že to místo je hrozné a špinavé. Chtěla mě odvést domů, ale řekl jsem: ´Mami, toto je moje příležitost, nevzdávám to, protože koupelna je špinavá,´", vzpomíná fotbalista.

Poté dodal: „Řekla, že takhle žít nemůžu, a odešla s pláčem. Pokud bych tam ale nezůstal, tak bych se nestal profesionálním fotbalistou, jakým jsem dnes." Jeho matka Maria Tereza Freitas byla úspěšná amatérská fotbalistka, po níž devětadvacetiletý záložník zdědil talent.

Ve svých sedmnácti se přesunul do Itálie, čímž si tak splnil sen o Evropě. Působil v akademii Hellas Verona a s dalšími mladými hráči se ubytoval ve starobylém klášteře. „V akademii bylo místo pro mnichy a další pro učence. Šest z nás v malém pokoji na rok a půl. K tomu jsme dostávali výplatu 20 eur za týden."

Jednoho dne byl pozván na trénink s prvním týmem, kde se setkal s Rafaelem Pinheirem, rodákem z Brazílie, který v té době chytal za Veronu. "Viděl, že jsem přišel sám z Brazílie a je mi sedmnáct let, tak ke mně po tréninku přišel a řekl: ´Ahoj, co tady děláš, jaká je situace?´ Povyprávěl jsem mu svůj příběh, na což mi odpověděl, že není správné, abych žil sám bez rodiny pouze s 20 eury na týden."

Následně Pinheiro požadoval okamžité změny, ale Jorginhova víra v systém byla otřesena. „Fotbal pro mě skončil," vzpomíná. „Volal jsem své matce, plakal a říkal, že se chci vrátit a vzdát se fotbalu. Řekl jsem: ´Mami, ty a táta jste mi vždy říkali, že fotbalový život byl těžký a že existovali hrozní lidé, kterým nemůžete věřit. Jsem dobrý člověk a nechci žít v takovém světě.´"

Jeho matka mu to ale nedovolila. „Už jsi toho prožil tolik, jedl jsi několik dní stejné jídlo, byl jsi bez teplé vody a nyní se toho chceš vzdát? Budeš trénovat s prvním týmem a chceš se vzdát? Nedovolím ti to." odpověděla mu do telefonu.

Šel si za svým snem, tvrdě na sobě pracoval, a to se mu vyplatilo. Z Verony zamířil do Neapole, odkud pak přestoupil do Chelsea. Nyní je jednou z opor anglického týmu, se kterým se dostal do semifinále Ligy mistrů, do finále Anglického poháru a v ligové tabulce se stále pohybují na pohárových pozicích.