Pudil po sedmi sezonách na Ostrovech: Za zásluhy se v Anglii nic nedává

Uvědomuju si, že návrat není snadný a obnáší určitá úskalí. Vím, že spousta kluků si při návratu z ciziny prožila hodně svízelné chvilky. Ale uvědomuju si všechna specifika svého kroku. A navíc si myslím, že mám dostatek zkušeností. V součtu s množstvím odehraných zápasů v zahraničních soutěžích se návratu nebojím. Věřím, že mě nic nerozhodí.

Měl jsem jasno, že nehodlám v Anglii hrát třeba čtvrtou nebo pátou ligu. Chtěl jsem, aby mi nové angažmá dávalo smysl, byl jsem platný pro klub a současně sám získal novou motivaci. Preferoval jsem možnost zahrát si znovu v pohárové Evropě a ideálně rovnou skupinu.

Rozhodně! Chtěl jsem se připojit od prvního tréninku. Je nepříjemné, když hráč dorazí za mužstvem až v průběhu přípravy, nebo dokonce krátce před startem soutěže.

Úvod sezony byl pohodový. Hrál jsem stabilně. Z šestnácti kol Championship jsem byl osmkrát v základní sestavě, a to jsem ještě čtyři zápasy vynechal kvůli zranění. Paradoxně se všechno změnilo v okamžiku reprezentační pozvánky pro zápasy v Polsku a se Slovenskem. Pak jsem se potýkal se zraněním, vyměnili se trenéři a já už jen paběrkoval. Šanci začali dostávat mladší hráči. Dělali pravidelně body, takže kouč neměl důvod sestavu měnit. Zpočátku jsem to snášel hodně špatně.

Já vycítil hned, když nastoupil, že se mnou nepočítá. A vlastně to ani nijak nezakrýval. Měli jsme spolu sezení a vysvětloval mi svůj postoj. Kouč mi na rovinu řekl, že je mi třiatřicet, končí mi kontrakt, a tak hodlá sázet na mladší. Celkově sáhl k radikální obměně kádru, v němž bylo deset lidí přes třicet let.

Postupně člověk tak nějak otupí. Neflákal jsem se, ale přece jen šlo o první období kariéry, kdy jsem nehrál tak dlouho. Ostré zápasy na nejvyšší úrovni nic nenahradí. V tréninku jsem dřel, chodil jsem hrát za tým do třiadvaceti let a odehrál tři přípravná utkání.

Loučení bylo hodně dojemné. Měl jsem spoustu ohlasů ať už z osobních setkání, nebo přes sociální sítě.

Byl férový a řekl na rovinu, že chce kádr omladit. A já sám si myslím, že tři čtyři roky na jednom místě jsou maximem.

Jenom se směju lidem, kteří říkají, že Championship je jen druhá liga. Tahle soutěž rozhodně patří mezi nejtěžší v Evropě.

První dvě byly super, protože jsme skončili na šestém, respektive čtvrtém místě, a získali tudíž šanci hrát play off. Hned v prvním ročníku, kdy jsem oblékal dres Wednesday, se nám podařilo postoupit do finále play off. Hráli jsme s Hullem ve Wembley. Byli jsme celý zápas lepší, jenže Senegalec Diamé napálil z osmadvaceti metrů balon nechytatelně do šibenice a sen o Premier League se rozplynul.

Tehdy jsme byli v úplně dezolátním stavu. V semifinále jsme vyřadili Leicester, který o čtyři roky později ovládl Premier League. S Vardym, Harrym Kanem, Schmeichelem či Kingem... Jenže pro finále byla zraněná snad polovina kádru. Včetně mě. Nehráli jsme oslnivě, ale dlouho jsme drželi nulu. Prohráli jsme v prodloužení gólem z penalty.

Premier League představovala velký sen, kterému jsem byl hodně blízko. Ale v Anglii se za zásluhy nic nedává. Nikdo neřešil, jestli jsem tři roky patřil mezi nejvíc nasazované hráče klubu. Tehdy nám o jediný bod unikl postup z prvního místa. Nicméně v klubu panovala obrovská euforie. Já byl plný očekávání. Jenže vedení propustilo trenéra Jokanoviče, který nás k postupu dovedl. Nový španělský kouč Quique Sánchez Flores spustil hned po příchodu veliké nákupy, a tak jsem tušil, že moc šancí nedostanu.

Tehdy jsme úvodní zápas sezony hráli na hřišti Evertonu. Trenér mě sice zařadil do nominace na utkání, ale proseděl jsem ho na lavičce. A když jsem tři další kola nebyl ani v kádru pro zápas, bylo mi jasné, že se můj čas naplnil. Sedět celý rok na tribuně mě nelákalo. Proto jsem se upsal Sheffieldu. A byly to čtyři úžasné roky. Město bylo super pro život. Ve srovnání s Londýnem hodně parků, útulnější prostředí. Našel jsem tam i krajany, kteří působili ve dvou hokejových klubech v Sheffieldu, a já je pravidelně chodil povzbuzovat. Pro syna se angličtina stala prvním jazykem, narodila se mi tam dcerka. Pět minut za městem lesy. Bylo to super. Ale teď nastává nová kapitola...