Článek
Srážka s nohou fotbalisty Readingu Stephena Hunta během utkání 14. října 2006 mu změnila život. Prasklou lebku mu museli lékaři vyztužit dvěma kovovými pláty. V ohrožení byla nejen jeho další kariéra, ale i návrat do běžného života. Do branky se na nejvyšší úrovni nakonec vrátil, byť už s trvalou ozdobou hlavy v podobě proslulé ragbyové helmy.
Incident už byl několikrát podrobně rozebrán. To, co mu ale předcházelo, však nikoliv.
„Je jedna věc, o které jsem ještě nikdy nemluvil a lidé o ní tehdy nevěděli. Během první sezony v Chelsea jsem si zlomil kloubní pouzdro v rameni. Ale chytal jsem s tím dál a sezonu dokončil," vzpomíná Čech.
„Během léta to vypadalo, že se to samo zahojí. Ale to se nakonec nestalo. Během druhé sezony už jsem měl s ramenem velké problémy a musel jsem si ho chránit. Navíc se mi ten samý problém stal i s druhým ramenem. Takže druhou sezonu v Anglii jsem vlastně absolvoval se zlomenými rameny," prozradil své trable.
„Snažil jsem se nějak mírnit bolest během zápasů a hledat cesty, jak pořádně trénovat, abych nemusel celý den trpět. Bolesti bylo těžké se vyhnout. Uvažoval jsem, že během sezony podstoupím operaci, ale nechtěl jsem riskovat, že přijdu o mistrovství světa v Německu. Nikdo nevěděl, jak dlouho by mi trval návrat," popsal své tehdejší dilema.
Petr Čech oddaloval operaci ramen kvůli MS v Německu.
„K mé úlevě jsem se rozhodl po MS na operaci jít. Zotavil jsem se z ní rychle a mohl jsem si konečně užívat zápasy bez bolesti. Jenže po pár utkáních přišel Reading," připomněl klíčový okamžik svého života.
I z ošklivého zranění hlavy se ale nakonec zotavil a později slavil s Chelsea triumf v Lize mistrů.
Byť během kariéry celkem často nastupoval proti Lionelu Messimu či Cristianu Ronaldovi, považovaným za nejlepší fotbalisty světa posledních let, sám se cítil být v největším ohrožení tváří v tvář jinému borci.
„Wayneu Rooneymu. Pokaždé když jsme hráli proti Manchesteru United a on měl míč, musel jsem se neustále ujišťovat, že jsem maximálně připravený, protože on byl naprosto nepředvídatelný a hodně chytrý. Umí napadat, bojovat, běhat a chytře vystřelit. Může skórovat z půlicí čáry, umí vás přehodit, když vyběhnete příliš daleko. Tohle byly výzvy, které jsem si užíval," zavzpomínal na velkého soka.
Wayne Rooney. Z něho měl Petr Čech největší obavy.
I když se stal Čech v Chelsea legendou, i jeho potkal nepříjemný okamžik, kdy jej z brány vytlačil mladší kolega a sám se nakonec rozhodl klub svého srdce opustit.
Vedení Chelsea vsadilo na perspektivní mládí, které v té době představoval navrátilec z hostování v Atléticu Madrid Thibault Courtois.
„Nebyl jsem z toho vůbec šťastný. V přípravě jsem tvrdě dřel, abych pozici jedničky udržel, nic nenasvědčovalo tomu, že bych na to nebyl připraven. Jenže do brány může vždy jen jeden. Thibaut byl se svým potenciálem a kvalitou považován za budoucnost klubu. Tomu rozhodnutí jsem rozuměl, i když jsem si nemyslel, že by se můj čas už měl naplnit," vrací se k nepříjemnému období.
To nakonec vyvrcholilo k odchodu k londýnskému arcirivalovi Arsenalu: „Opustit Chelsea pro mě bylo nejtěžší rozhodnutí. Po těch letech, co jsem tam odehrál, jsem se stal součástí historie klubu. Myslel jsem si, že v Chelsea kariéru i zakončím."
Po čtyřleté anabázi v Arsenalu se ale nakonec na Stamford Bridge vrátil, tentokrát však už v manažerské roli.
