Hlavní obsah

Možná o našem postupu Ed Sheeran nějakou píseň složí, usmívá se Hladký

Nyní je s rodinou na dovolené na Mauriciu, ale i více než týden po postupu do Premier League s Ipswich Town se Václav Hladký musí každé ráno znovu utvrzovat, že uplynulé týdny nebyly jen snem. „Fakt to tak pořád mám,“ přiznává 33letý gólman. V rozhovoru vypráví o jiném světě, nové smlouvě či o tom, jak mu Ed Sheeran vyfoukl číslo.

Foto: Andrew Couldridge, Reuters

Fotbalisté Ipswich Town slaví postup do Premier League.

Článek

Když k týmu Ipswiche na oslavách promlouval ředitel klubu, mimo jiné zmínil, že se vám dnem postupu totálně změnil život. Už jste to pocítil?

Vyloženě ještě ne. On tím narážel na to, že jsme se dostali do úplně jiného světa, do světa Premier League, kde budou v uvozovkách všichni čekat na nějaký váš přešlap, co se týká mediálního i běžného světa. Že teď budeme velmi populární a veřejně známé osoby, bude nás poznávat mnohem více lidí a musíme tomu totálně přizpůsobit život. Až se vrátíme z dovolené, bude na nás v Ipswichi čekat nový speciální externí mediální tým, který s námi bude na začátku trávit čas a budeme se věnovat různým věcem, co se mediálního světa týká. Jak reagovat, jak se chovat, co dělat, nedělat, na co si dávat pozor.

Na co si už nyní musíte dávat větší pozor?

Je to zatím čerstvé, promlouval k nám dva dny po posledním zápase, takže zatím hlavně narážel na oslavy. Někteří kluci to letěli oslavit do Las Vegas. Myslím, že až se vrátíme zpátky do práce, bude nám vše řečeno detailněji. Ipswich jako značka se teď dostala do úplně jiných dimenzí a my musíme klub reprezentovat a vědět, jak na to. Úspěch se musí oslavit, ale nemáme zapomínat, že teď bude mít každý novinář oči na šťopkách a bude hledat senzace.

Vás se tohle moc netýká, ne? Jste spíš rodinný typ.

To ano. Myslím, že tohle bylo spíš mířeno na mladý kluky, kteří zatím nemají rodiny a jeli slavit mimo Británii.

Kdežto vy jste na víkend zamířil domů do Brna. Pocítil jste i tam, že jste vychytal Premier League?

V tomhle je to teď samozřejmě trochu jiný. Přijel jsem třeba do kavárny v Brně, úplně mimo čtvrť, kde bydlím. Stojím ve frontě a jeden pán mi říká: ‚Vy jste pan Hladký? To je úplně senzační úspěch, strašně moc vám to přeju‘. Ano, těch lidí přibývá i v Brně a jen to dokresluje, jak velký úspěch to je.

Postup o soutěž výš jste slavili i před rokem. Jdou oslavy srovnávat?

Ta euforie po zápase je velmi, velmi podobná. Každý postup je prostě skvělý. Jiná je však určitě oslava s fanoušky ve městě, kde jsme měli open bus. To bylo něco senzačního, úplně jiný level než minulý rok. Když se každé ráno probouzím, musím si pokaždé připomenout, jestli je to doopravdy pravda, že jsme postoupili do Premier League. Myslím, že takhle to má spousta kluků.

Pořád, i teď deset dnů po postupu?

Fakt to tak mám pořád. Ráno se probudím a říkám si, jestli se to fakt stalo. Člověk sedí doma a ráno má jako každé jiné. Udělá si kávu, pak si jde vyčistit zuby, stejně jako před dvěma týdny. A pokud teď člověk má dovolenou, není v práci a nevnímá to na vlastní kůži, musí si pořád připomínat, že se to doopravdy stalo. A to fantastický teprve přijde, až se vrátíme do práce.

Po postupu do Championship vám asi rovněž nedávali školení, jak se chovat.

Jasně, tak v tom se to nedá absolutně srovnávat. Premier League je úplně jiný svět. Nejlepší soutěž na světě s obrovskou popularitou, kterou po celém světě sledují miliardy lidí.

A taky je fakt, že před rokem jste postup neslavili na soukromé party s možná nejslavnějším zpěvákem současnosti Ed Sheeranem, fanouškem, sponzorem, ale i čestným členem kádru Ipswiche. Je pravda, že když jste do Ipswiche před třemi lety přestoupil, vyfoukl vám Ed Sheeran číslo dresu?

(usměje se) Je to tak. Hned po přestupu do Ipswiche jsme si z toho s mými kamarády dělali legraci. V Liberci jsem nosil sedmnáctku a trochu jsem na ni pomýšlel i v Ipswichi, ale když jsem tam přestoupil, hned druhý den představili Ed Sheerana jako hlavního partnera klubu, který bude nosit sedmnáctku. Tehdy jsem si říkal: Fajn, tudy asi cesta nepovede, to se mi nepovede mu ji vzít a šel jsem po jiném čísle. (usměje se)

Zmínil jste před ním na společné večeři tuhle historku?

Večer byl samozřejmě super, ale bylo to hektický. Byli jsme tam všichni, trenéři, lidé z klubu, prostě hodně lidí a nebyl velký prostor, abychom si sedli a dlouze si vykládali. Měli jsme jen chviličku, proběhly jen malý small talks, o tom, jaká sezona byla, poblahopřál nám.

A určitě i zazpíval. Prozradíte co?

Zazpívali jsme si Perfect a Castle on the Hill, protože na té večeři měl i své kamarády ze Suffolku, o kterých se v té písničce zpívá. Bylo to super. Na jednu stranu je normální týpek, klasický Angličan. Ale když otevře pusu a začne zpívat, a sedíte před ním půl metru, je to něco neskutečného. Je ohromná superstar, neskutečně to z něj vyzařuje.

Neslíbil vám, že někdy složí píseň i o vašem slavném postupu?

Neslíbil, ale myslím, že je to tak velká věc, že i vzhledem k tomu, jaký vztah má s naším manažerem a trenérem McKennou, tak už mu tam možná nějaký nějaký červíček v hlavě hlodá a možná něco složí.

I váš příběh by klidně píseň zasluhoval. Jmenujete se sice Hladký, ale paradoxně vaše cesta vůbec hladká nebyla.

Určitě nebyla hladká, s tím souhlasím. Ale o to víc si to užívám. Dokazuje to píli, trpělivost, pracovitost a sílu osobnosti. O to více je to nyní super. Kdybych přestoupil ve dvaceti sedmi letech do super soutěže a do super klubu, byl by to taky fantastický úspěch, ale každý má jinou cestu. Na té mé bylo spoustu překážek a těžkých chvil, ale o to více si vážím toho, že jsem vydržel a dotáhl to až do konce.

Kdy jste prožíval ty nejtěžší chvíle? Říkám si, zda to nebylo v Liberci, kde jste většinu času byl náhradníkem, byť v silné konkurenci Tomáše Koubka, Martina Dúbravky či Ondřeje Koláře.

Asi každá etapa kariéry měla pozitivní stránky, ale určitě taky složité věci v pozadí. Působení v Liberci pro mě bylo skvělou zkušeností, protože jsme postupovali do evropských pohárů a hráli v tabulce hodně nahoře. I když jsem nechytal, bylo to pro mě hodně pozitivní. Hrál jsem se skvělými hráči a člověk pak ani v následné kariéře nemusí tolik vnímat, že se toho i podvědomě od starších hráčů hodně naučil. V tu dobu jsem byl ještě mladý a myslím, že mi to na té cestě taky pomohlo. Ale určitě to byly i těžké chvíle, když jsem v Liberci nechytal.

Věřím, za tři a půl roku jste si připsal 31 startů v první lize, jeden v Evropské lize a 10 v domácím poháru.

Pamatuju si doby, kdy jsem byl hodně rozmrzelý a že jsem už mnohokrát přemýšlel, že bych měl už někam odejít hrát. Nakonec jsem tam vydržel tři a půl roku a dnešní optikou se ukazuje, že jsem odešel ve správný čas, vydal se na cestu do Británie a že to tak být mělo.

Jenže vždy v ten inkriminovaný moment tohle člověk tušit nemohl.

Ano, až po boji je vždy každý generál. Dnes si sice můžeme říkat, že všechno bylo nalajnované, ale v tu dobu, když daný krok děláte, tak vždy vstupujete do neznáma a nikdy nevíte, jestli je ten krok správný nebo ne. Přestup do Salfordu do čtvrté nejvyšší soutěže určitě nebyl jednoduchým krokem. Měl jsem spoustu myšlenek, jestli dělám správnou věc. Až zpětnou optikou vše dává smysl. Dnes vidíme, že i když cesta byla trnitá, vyplatila se a dnes jsme tam, kde jsme.

Vy se můžete stát sedmým Čechem, který si zachytá Premier League. Jak vám tohle jako milovníkovi ostrovního fotbalu zní?

Vlastně jsem ještě vůbec neměl čas, abych se nad tímhle zamyslel a tyhle věci si uvědomil. Na to bude hodně času během dovolené, kde věřím, že přijdu i na jiné myšlenky a doopravdy si uvědomím, co se mi povedlo. Přestoupit do Premier League je skvělá věc, to bezpochyby, ale úplně něco jiného je probojovat se tam na hřišti. Ne menší nebo větší, ale prostě jiná, zajímavá.

Vám v Ipswichi smlouva v červnu končí, je něco nového ohledně jejího prodloužení, nebo to necháváte až po dovolené?

Abych řekl pravdu, tak ani nevím, zda je něco nového. Ale s manažery jsme se poslední půlrok bavili tak, že si chci dělat svou práci. Nastavili jsme si veškeré podmínky, na kterých jsme se shodli, a oni teď budou dělat svou práci. V tuhle chvíli mám tu svou hotovou a teď začíná jejich práce. A až se budeme nějakým způsobem blížit dohodě, jsme domluvení, že mi dají vědět, ale do té doby to budou řešit oni.