Článek
Chybí vám Anglie?
Upřímně, chybí mi. Dostanu se tam tak třikrát, čtyřikrát za rok. Připadám si jako ten švec, který přeskočil hranici a šel si zazpívat. Pak se zase vrátím zpátky do české reality.
V Česku vám není do zpěvu?
V českém fotbale si zatím zpívat moc nemůžu, příliš důvodů není. V Anglii se člověk fotbalem baví. Je to jiný svět. I mimo fotbal.
Co zásadního je tam jiné?
Lidskost, celkový pohled na fotbal. Chování lidí ve fotbale, v klubech. Většinou se jedná o lidi, kteří opravdu jedou jako tým. Jeden si váží druhého. Nemusím ani dodávat, že v Anglii je na fotbalisty úplně jiný pohled než v Česku. Pozitivní.
Vracíte se do Anglie víc pracovně nebo na pozvání West Hamu?
Tak napůl. Pokud jedu do Londýna, zve mě buď klub nebo fanoušci West Hamu, abych udělal besedu. Při té příležitosti zajdu na zápas. Klub mě využije ve skyboxech jako ambasadora. Například jsem jednou vedl prohlídku stadionu.
To museli být lidé nadšení, když je provázela jedna z legend klubu.
Doufám, že se jim prohlídka v mém podání líbila. Ale nešlo o nic výjimečného, West Ham zve bývalé hráče, jednou za čas se takové akce aktivně zúčastní. Pro fanoušky je fajn, že mají možnost vidět ty, kteří v klubu působili.
Pracovně se setkáváte s lidmi napříč kluby Premier League. Vzhledem k působení dvou mladých českých brankářů na Old Trafford (Kovář a Mastný), které vaše společnost zastupuje, zřejmě nejvíc se zástupci Manchesteru United. Už vám tam odpustili, že jste United před 24 lety skvělým výkonem připravil s West Hamem o titul?
Pokaždé, když do Anglie přiletím, jsem v kontaktu s někým z Manchesteru. Nedávno jsem volal trenérovi gólmanů, který byl tehdy dvojkou United. Zkraje jsem se ho zeptal, jak se má a tak. On mi povídá: No, nevím, jestli ti už můžu odpustit, protože jsi mě připravil o jediný titul, který jsem mohl v kariéře získat.
Kromě zmíněné dvojice se v Liverpoolu „obouchává" talentovaný brankář Jaroš. Má některý z nich šanci se v Premier League prosadit?
Všichni tři mají našlápnuto dobře, je to pro ně obrovská zkušenost. Nejdál je Matěj Kovář, který už trénuje s áčkem Manchesteru, je na soupisce pro Evropskou ligu. Má možnost získávat zkušenosti od velkých hráčů, navíc pravidelně chytá za tým do třiadvaceti let. S trenéry brankářů United jsme kamarádi, bavíme se otevřeně, jak s kluky dělat dál. Preference klubu jsou preference klubu, ale oni jsou ochotni se s námi bavit, jaká cesta pro jejich posun je nejlepší.
Jak odhadujete jejich šance, že si jednou zachytají anglicku ligu?
Klukům vysvětluju, že momentálně sice trénují s áčkem, ale pořád nemůžou počítat, že jsou hráči Premier League. Jsou tam na zkušené, aby se zlepšovali. Takhle to v zahraničí funguje. Nadějní mladíci se připravují od sedmnácti s A-týmem, v devatenácti dostanou šanci v pohárových zápasech. Anglické kluby mají s mladými trpělivost. Ta mi v českém fotbale chybí. Což je věcí trenérů a vedení klubu. Na trenéry je tlak na výsledky, mladé v týmu nechtějí. Považuju to za obrovskou chybu. Mladé hráče nemáme v množství, v jakém bychom je měli mít.
Pojďme zpátky k anglické lize. Změnila se zásadně oproti vaší éře?
Jde o velký skok. Například anglická tréninková centra jsou nyní nejlepší na světě. Jsou to jakoby pětihvězdičkové hotely. Podmínky jsou teď úplně někde jinde. United mají pomalu svoji nemocnici, vlastní CT. Musím říct, že tenkrát jsme v Česku byli ve spoustě věcí dál. Například ve stravování, v rehabilitaci. Když jsem do Anglie dorazil, nic tam nebylo. V kabině byla lavice, jeden háček na oblečení. Dneska je situace taková, že nám Angličané odskočili o třicet let dopředu.
Pochopí vůbec, že na páteční kvalifikační zápas v Edenu doposud není vyprodáno?
Hrozí, že budeme jediná země v Evropě, která nebyla schopna vyprodat stadion s Angličany. Kdyby v současné chvíli stejný zápas hrály Slavia nebo Plzeň, bude plno. Důvodem je celkové rozladění z českého fotbalu, který je tam, kde je. Pořád doufám, že se tribuny podaří naplnit. Pokud ne, bude to z mého pohledu ostuda a škoda i pro české reprezentanty.
Albion má úplně opačné starosti, stadiony i přes odklon od klasického ostrovního fotbalu jsou nadále plné.
Samozřejmě jsou i lidé, kteří tvrdí, že dřív to byl ten pravý fotbal. Souboje, lokty, skluzy, tekla krev. Ale kdyby se divákům současný fotbal nelíbil, nechodili by. Pořád se totiž hraje otevřeně, nahoru-dolů. Vidí pěkné akce, spousty pěkných akcí. Když vezmu anglické fotbalisty, jsou rychlí, techničtí. Zúročuje se práce, kterou za posledních deset vykonala anglická asociace.
Máte na mysli program akademií?
Ano. Trenéři přesně vědí, jak mají ke klukům v určitém věkovém stupni přistupovat, na co se zaměřovat. Koncepce je výborná, nese ovoce. Anglické mládežnické celky na velkých turnajích dokráčejí do semifinále nebo do finále. V A-týmu jsou už mladíci, kteří by mohli hrát ještě za devatenáctku.
Co na současnou anglickou reprezentaci říkáte?
Je věkově skvěle poskládaná. Jsou v ní i zkušené hráči, ale všichni do třiceti let, kromě druhého gólmana. Pokud mužstvo půjde spolu dál a bude se vhodně doplňovat mladými, bude na vysoké úrovni. Trenér Gareth Southgate nemyslí jenom na sebe, aby udělal úspěch teď a po něm potopa. Přemýšlí dopředu.
