Součkův spoluhráč poprvé promluvil o mrazivém zážitku: Málem jsem umřel

„Když dorazila policie, nenašla mě na místě řidiče,“ líčí čtyřiatřicetiletý jamajský reprezentant, jenž se narodil v Londýně. „Vypadalo to, že jsem se snažil vylézt z vraku oknem, ale nohu jsem měl tak vážně zraněnou, že mi to bolest nedovolila.“

O mrazivém zážitku a nejnáročnějším životním období Antonio poprvé veřejně promluvil pro veřejnoprávní BBC.

Jeho bouračka ze 7. prosince zasáhla fotbalovou Anglii. Spoluhráči mu posílali povzbudivé vzkazy do nemocnice. Souček mu věnoval gól proti Wolverhamptonu, když prsty ukazoval devítku, která ve West Hamu patří Antoniovi.

Za klub hraje už bezmála deset let, se 68 trefami je nejlepším střelcem West Hamu v historii Premier League. Fandové si soupisku bez něj nedovedou představit. Až do nehody nechyběl ani v jednom zápase aktuální sezony.

„Nejtěžší to bylo pro mé děti, protože jsem nemohl být s nimi,“ říká šestinásobný otec. „Nejhůř se s tím pral nejstarší syn. Je mu třináct a viděl fotky auta po nehodě.“

Zdá se jako zázrak, že Antonio z bouračky vyvázl se spoustou šrámů a modřin. Nejvážnější poranění představovala zlomená noha. „Zlomila se mi stehenní kost na čtyřech různých místech. Do kosti mi voperovali tyč se čtyřmi šrouby,“ přibližuje Antonio. „Doba hojení má trvat šest až dvanáct měsíců.“

Rekonvalescence fotbalového svalovce jde ale rychleji, než specialisté očekávali.

I proto vznikla zpověď, v níž Antonio dost vysvětlil.

Odmítl, že by na havárii měly vliv návykové látky, o čemž se spekulovalo. „Cestoval jsem z tréninku, drogy jsem nikdy nebral. Ty ani alkohol nehrály v nehodě roli, což vyloučila i policie,“ říká Antonio. V upřímné výpovědi přiznal, že navštěvoval terapeuta v době, kdy se vyrovnával s rozpadem manželství a se smrtí otce. I proto předloni po vítězném finále Konferenční ligy v Praze bujaře neslavil.

Vysvětlil také, že nabušené fáro běžně k přepravě do tréninkového centra nepoužívá. Jeho obvyklý vůz měl ale plný kufr, proto si vzal klíčky od nového ferrari, s nímž se na silnici ani za vhodných podmínek nesžil a „necítil se bezpečně“.

Při cestě z tréninku v sychravém počasí při řízení ztratil nad vozem kontrolu, trefil strom a vůz totálně zdemoloval. Z nárazu si nic nevybavuje.

„Je to zvláštní, protože mi říkali, že jsem byl celou dobu při vědomí a komunikoval s policií i s osobou, která mě našla,“ popisuje Antonio.

Tři týdny po nehodě se vypravil na vrakoviště, aby se podíval, jak dopadlo jeho ferrari. „A v žaludku jsem měl zvláštní pocit. Ve skutečnosti vypadalo daleko hůř než z fotek,“ dodává.

Poslední týdny už maká na návratu, ač ho nedávno znejistila otázka fyzioterapeuta.

„Jste, doufám, pojištěný, pokud vám skončí kariéra, že ano?“

„Následující noc jsem nespal, ale já ještě stoprocentně hrát budu,“ tvrdí fyzicky zdatný útočník. „Pracuju šest dní v týdnu a pořád jsem zůstal pozitivní. Zranění bylo masivní, ale už nyní mám při léčení dvou- nebo tříměsíční náskok.“

Věří mu i West Ham. Hradí jeho rehabilitaci, zaplatil mu i ozdravný pobyt v Dubaji. Hezké gesto, když se vezme v potaz, že při Antoniově marodění změnil klub trenéra a stárnoucímu rychlíkovi v létě vyprší smlouva. „Pokud návrat uspěchám, bude to důvod, proč nedostanu nový kontrakt,“ tvrdí.

Nový kouč Graham Potter s ním počítá. Při posledním domácím utkání West Hamu už Antonio taky v civilu dorazil na Olympijský stadion, který mu aplaudoval.

„Nikdy jsem nebyl příznivcem žádného klubu. Po tomhle se ze mě stal definitivně fanda West Hamu. Je neuvěřitelné, co pro mě klub udělal a jakou podporu mi poskytli fanoušci,“ sdělil Antonio. Doufá, že příští potlesk si vyslouží, až vyběhne na trávník. A začne zase sázet góly.