Lutonu vychytal postup do třetí ligy, teď není ani na lavičce. Sezona blbec, říká Štěch

Zatímco rodina dělá Štěchovi velkou radost, ve fotbale prožívá trauma. Loni Lutonu vychytal postup do třetí anglické ligy, v této sezoně, v níž klub směřuje do Championship, ho provází smůla.

Odchytal jsem první tři zápasy, ale kvůli břišní a tříselné kýle jsem dál nemohl. Než mě vzali na operaci, chodil jsem na lavičku. Trénoval jsem, bolesti ale byly strašné. Pět týdnů po zákroku jsem byl zpátky, jenže můj konkurent se chytil. Začalo se vyhrávat, stala se ze mě dvojka. Teď jsem v hodně nepříjemné situaci, nedostanu se ani na lavičku.

V lednu se mi bolesti vrátily, přešly až po injekci. V té době odešel trenér Jones do Stoke, tým po něm převzal manažer, se kterým v Lutonu spolupracoval. Do dvojice brankářů, kteří jezdí na zápasy, nesáhl. Na mě zbyla tribuna. Je to pro mě sezona blbec.

V mém věku je prioritou, abych chytal. Byl jsem aspoň třikrát za béčko. Chci v Lutonu zůstat, vždyť máme blízko do druhé anglické ligy, do šesté nejlepší soutěže na světě. V létě přijde nový kouč, s konkurenty se poperu o pozici jedničky. Na lavičce ovšem spokojený nebudu. Třeba klub přivede jiného gólmana, fakt nevím. Jisté ale je, že ze třetí ligy do druhé by to byl obrovský skok.

Před uplynulou sezonou klub investoval spoustu peněz do posil, stejně i před tou letošní. Když nyní postoupíme do Championship, musí zainvestovat dvakrát tolik, abychom se ve druhé lize udrželi. Ale... V létě jsme měli cíl držet se ve středu tabulky, nesestoupit zpátky. Od října jsme začali vyhrávat, najednou máme solidní náskok a velkou šanci na postup do druhé ligy. Člověk nikdy neví.

Klub dřív pravidelně hrával Premier League, po krachu spadl o několik pater dolů, na jeho záchraně se podíleli i fanoušci. Ti jsou na druhou ligu strašně natěšení. Když se loni slavil postup ze čtvrté ligy, jezdili jsme po městě autobusem, na hlavním náměstí na nás čekalo šest tisíc fanoušků. Teď by byly oslavy dvakrát takové.

Jsem tady jako doma, i manželka je Angličanka. Ostrovy mě vždycky přitahovaly. Kvůli fotbalu, fanouškům, plným stadionům. Na zápase čtvrté ligy bylo nedávno sedmnáct tisíc diváků. Fotbal v Anglii jde pořád nahoru, staví se nové stadiony, tréninková centra. Vezměte si jen třetí ligu: Sunderland, Portsmouth.

V Sunderlandu na nás přišlo třicet tisíc diváků, v Portsmouthu dvacet. Ve třetí lize je spousta klubů, včetně nás, které hrají technický, kombinační fotbal. Všechny zápasy jsou neskutečná jízda.

Hodně. Jenže ti, kteří nikdy nebyli na anglických nižších soutěžích, vůbec nevědí, jak obrovsky kvalitní jsou. A v jak ďábelském tempu se hrají. V Česku jsem tehdy žádnou nabídku neměl. Takže když mi zavolal trenér Lutonu, můj bývalý spoluhráč z Yeovilu, měl jsem jednoduchou volbu. Znali jsme se, měl o mě zájem, což bylo velké plus. Cítil jsem jistotu.

Na Letné jsem měl nadstandardní smlouvu. V Lutonu jsem šel pochopitelně s penězi dolů, byť i tady jsem dostal vynikající kontrakt. Můj krok nebyl o penězích, potřeboval jsem chytat. Říkal jsem si, že odchytám stovku zápasů a půjdu dál. Teď v létě se uvidí, co mi osud přinese.

Mám v ní spoustu kamarádů, i ve vedení. Píšeme si, voláme. S Radkem Kováčem, Mírou Barankem, na internetu sleduju každý zápas Sparty. Krátce poté, co jsem z Letné odešel, angažovali trenéra Stramaccioniho. Když jsem viděl, jak si ze zahraničí přivádí jednoho hráče za druhým, říkal jsem si, že to bude průser.

Přesně to se stalo nyní Fulhamu. Po postupu do Premier League přivedl čtrnáct posil za sto deset milionů liber. Výsledek? Je už jistým sestupujícím. Když nakoupíte najednou prakticky celý kádr, takový projekt nebude nikdy úspěšný. Teď konečně vypadá, že se situace na Letné obrací k lepšímu.

Posun je evidentní. Je vidět, že kluci chtějí, vrátil se Bořek Dočkal, dominantní hráč. Šanci dostávají mladíci z juniorky, odchovanci, což je správná cesta.