Lockyer po dvou kolapsech sní o návratu. Riziko je velké, varuje český lékař

„Mám neuvěřitelné štěstí, že jsem naživu,“ říkal Lockyer o víkendu před televizní kamerou Sky Sports.

Ve tváři měl uvolněný výraz a usmíval se. Nepoznali byste na něm, jak pohnuté chvíle zažil. Loni v květnu se skácel k zemi během bitvy o historický postup Lutonu do Premier League a krátce před Vánoci zkolaboval na hřišti znovu, ligový zápas s Bournemouthem zůstal nedohraný.

„Dvě minuty a čtyřicet vteřin jsem byl mimo, museli mě nahodit defibrilátorem. Hlavou mi běželo: mohl bych tady umřít. Docela surrealistická myšlenka, nebyl jsem schopný pohnout se ani reagovat,“ vzpomínal Lockyer na druhý kolaps.

Teď už je fit a jako divák chodí na zápasy svého Lutonu, který hraje o záchranu. Kdyby bylo všechno při starém, 29letý Lockyer by si na rukávu rovnal kapitánskou pásku. Jenže všechno není při starém, velšský obránce místo do tréninkového centra jezdí po ordinacích. „Návrat k fotbalu? Kdyby to šlo, rád bych to udělal,“ přiznal. „Mám před sebou ještě spoustu dalších vyšetření a detailů, které musí vyjít, ale úplně bych to neodepisoval. Rozhodnou lékaři, proti jejich doporučení nepůjdu.“

Ano, i po srdeční zástavě se dá profesionálně hrát fotbal. Vyprávět o tom můžou dánský záložník Christian Eriksen z Manchesteru United či nizozemský stoper Daley Blind, eso španělského zázraku z Girony. Oba mají stejně jako Lockyer pod kůží kardioverter-defibrilátor, což je chytrá krabička, která v případě potřeby dokáže pomocí elektrického výboje upravit srdeční rytmus. „Možnost rozbití přístroje nebo poranění od něj je velmi malá, přesto k němu může dojít. To zařízení není stavěné pro vrcholový sport, ale pro běžnou populaci. Eriksen, Blind a další to vědí: hrají na vlastní triko a vědomě akceptují určitou míru rizika,“ popisuje doktor Šindelář.

„Navíc v momentě, kdy hráči mají třeba ke konci zápasu nízkou hladinu důležitých iontů, ani defibrilátor nemusí fungovat s úplně stoprocentní jistotou. A ve chvíli, kdy dostáváte výboj, jste v ohrožení života. Nepředstavujte si to tak, že fotbalista přijme dva malé výboje a může hrát dál. Jsou to dramatické situace a nebývá to hezký pohled,“ líčí Šindelář.

„Mám za sebou pár těžkých měsíců, ale teď už je mi dobře,“ ujišťoval Lockyer. S přítelkyní se těší na první dítě a s lékaři řeší, co dál. Čeká ho kolotoč nejrůznějších testů, což zažil už po prvním kolapsu. Tenkrát si znovu zahrál po necelých dvou měsících, teď už je jeho pauza delší. A kdo ví, jestli ho lékaři vůbec pustí zpátky na hřiště.

„Konkrétní informace o zdravotním stavu se nesmějí dostat na veřejnost, takže typ poškození srdce je zastřený tajemstvím a nějakou mírou spekulací. Nicméně už ty dva kolapsy jsou výrazně rizikové,“ zdůrazňuje Šindelář. „Troufám si tvrdit, že to určitě nebude na návrat v dohledné době. A do budoucna s velkým rizikem.“