Článek
V čem byla pro vás z fotbalového hlediska největší změna?
Určitě v rychlosti, protože jakmile potřebuju více doteků, fotbal mě bolí. Nejen v zápasech, ale i při tréninku. A překvapil mě divácký zájem. Když jsme nastoupili před reprezentační pauzou na hřišti Milton Keynes, už dvě hodiny před zápasem byli na stadiónu naši příznivci. Dorazilo jich sedm tisíc. Doma máme návštěvy kolem pětadvaceti tisíc.
Promítá se na náladě, že se Brightonu daří a hrajete o postup?
Určitě. Fotbal je ve městě jediným velkým sportem, lidé za klubem hodně stojí. Když jdeme se spoluhráči na kafe, tak nás poznávají, chtějí se fotit. Určitě je to ve větší míře než v Česku. A hlavně při zápasech pořád fandí. I když se nedaří. Není to tak, že začnou bučet nebo hned nadávají. Jsou celý zápas pozitivní.
Máte za sebou v Brightonu první dva měsíce. Jak jste se adaptoval?
Ve středu se budu stěhovat do domu, který jsem si vybral. Byl jsem asi na patnácti místech, než jsem se rozhodl. Nebyl to lehký úkol, protože jde o druhé nejdražší město Anglie. Pronájem domu přijde nejmíň na sedmdesát tisíc korun měsíčně. A většinou se jedná o typické staré anglické domy. Nejsou zařízené, takže už jsem zjišťoval, kde je Ikea. Někteří kluci bydlí mezi Londýnem a Brightonem a dojíždějí. To jsem ale nechtěl. Rád si vyjdu na procházku nebo se jen tak projdu do centra.
Zvládáte bez problémů angličtinu?
Je to velký skok, když člověk cizí řeč používá denně. Mám dvakrát v týdnu hodinu a půl doučování a všichni říkají, že se zlepšuju. Na úřadech je to ještě pořád složité, ale se spoluhráči už se bavím bez problémů. Dostal jsem jako učitelku starší paní z Dánska, která má hodně pestré a zábavné hodiny. Třeba se učím na základě písniček, mám testy v mobilu.
