Libry rozhazoval ve velkém, nyní žije bývalý fotbalista Manchesteru United pod slibem chudoby

Mulryne v mládí prošel akademií Manchesteru United, ovšem za svůj vysněný klub odehrál v nejvyšší soutěži jediný zápas. Stalo se tak v roce 1998 proti Barnsley. Jeho hvězdnými spoluhráči byli například Teddy Sheringham nebo Andy Cole.

V roce 1999 se přesunul za půl milionu liber do Norwiche. Stal se oblíbeným hráčem fanoušků na Carrow Road. Před svým odchodem do Cardiff City v roce 2005 odehrál za tým Norfolku přes 150 ligových utkání. Po působení v hlavním městě Walesu to šlo s jeho kariérou z kopce. Ukázal se ještě v klubu Leyton Orient a King’s Lynn Town. Kopačky pověsil na hřebík v roce 2008. Na své reprezentační konto si připsal také 27 startů za Severní Irsko.

Rozhodl se ale, že radikálně změní svůj život. Žádné trénování, žádný expert v televizi, nic kolem fotbalu. Zvolil si duchovní svět. Nechal se vysvětit na kněze dominikánského řádu a složil slib chudoby. Zvolil tak ten nejjednodušší způsob žití. Úplně odlišný, než mají milionáři… Pamatuje totiž extravagantní fotbalové časy, kdy libry jen létaly vzduchem.

Před několika lety prohlásil pro klubový web Norwiche, jak začal být nespokojený s celým životním stylem fotbalisty. Už ho nudilo chodit s modelkami, z nichž nejznámější byla Nicola Chapmanová.

O svém přechodu do kněžství Mulryne pověděl: „Je těžké určit konkrétní okamžik. Řekl bych, že to začalo v mém posledním roce v Norwichi. V té době jsem o tom nepřemýšlel, ale začal jsem být nespokojený s celým životním stylem.“

Jako fotbalista přitom cítil, že měl úžasný život. „Byl jsem velmi privilegovaný. Nicméně jsem zjistil, že v něm byla jakási prázdnota. Docela mě šokovalo, proč nejsem šťastný, když mám vše, co mladí muži chtějí. Vrátilo mě to na cestu k opětovnému prozkoumání své víry, kterou jsem v sobě nosil jako mladý muž. Rozhodl jsem se, že se na rok vrátím domů, a pak se všechno obrátilo vzhůru nohama,“ líčil obraty ve vlastní životní pouti.

„Po nějakou dobu jsem dobrovolně pracoval v útulku pro bezdomovce. Znovu jsem začal chodit na mše a pravidelně se modlil. Právě v tom jsem našel skutečný pocit naplnění. Fotbal byl buď obrovský vzestup, nebo pád. V kostele se objevilo něco, co mi dávalo stálý pocit spokojenosti,“ podotkl Mulryne.

Svoji milovanou hru definitivně opustil. Po celou dobu bez fotbalu prohlašuje, že svého rozhodnutí nelituje.

„Moje povolání ke kněžství a řeholnímu životu přišlo v trochu pozdějším věku. Pocítil jsem ale silnou touhu po tomto způsobu života. Vyzkoušel jsem si to na několik měsíců a pak jsem sebral odvahu zůstat.“

Mulryne se zapsal na Papežskou irskou akademii v Římě v roce 2009. Předtím strávil dva roky studiem filozofie v Itálii a poté absolvoval čtyřletý teologický titul v severoirském Belfastu. V současné době dohlíží na kongregaci v kostele Panny Marie v Corku.

Sedmačtyřicetiletý Mulryne tvrdí, že fotbal a mnišský život mají společné rysy, ačkoliv na první pohled se jedná o dvě úplně jiné oblasti.

„Teď žiji ve společenství bratrů, v klášteře je nás patnáct. Takže je tu pocit vzájemné závislosti jednoho na druhém. Týmovosti mě naučil Man. United. A je tady další spojitost. V klášteře máme představeného, ​​kterému se zodpovídám. Ve fotbale jsme skládali účty generálnímu manažerovi,“ připomínal.

Není to ale, že by měl Mulryne nařízen také informační celibát…

„V klášteře sice nemáme televizi, ale je tam místnost s pár počítači. Takže sleduji tříminutové šoty ze zápasů. S Manchesterem United, potažmo s Premier League jsem tímto způsobem v kontaktu. Letos se Red Devils nedaří, modlím se za jejich hru,“ dodal s lehkým úsměvem Mulryne, který by se tak mohl stát kaplanem slavného anglického klubu.