Kofein a energetické drinky ve velkém jsou receptem na gólový apetit zatracovaného útočníka

V šestnácti letech slyšel nyní čtyřiatřicetiletý Vardy v Sheffieldu Wednesday krutý ortel. „Jsi příliš malý a hubený, aby ses prosadil ve velkém fotbale," zvěstovali mu zástupci klubu a z akademie jej vypoklonkovali.

Aby se uživil, nastoupil do továrny zabývající se zpracováním uhlíkových vláken. „Zaměřovali jsme se na nástroje pro lidi se zlomeninami. Vyráběli jsme dlahy, berle... Vážně tvrdá práce. Strašná rasovina na záda," vzpomínal Vardy pro footchampion.com.

Přes den trávil Vardy hodiny v továrně, večer se věnoval fotbalu. „Trénink dvakrát v týdnu. V pozdních hodinách, kdy bylo hodně chladno. Troška práce s míčem, běhy na délku hřiště, hra na dvě, pak jsem jel domů, zalezl do postele a ráno šel do práce," vypravoval.

Přátelé jej pobízeli, aby fotbalový talent nepromarnil. Hrál za Stockbridge Park Steels. Za každý zápas dostal třicet liber. Aby se mohl naplno věnovat fotbalu, opustil práci v továrně a přestoupil do Halifaxu. Jenže po jediné sezoně mu klub kontrakt ukončil. Vardy měl však kliku. O tři dny později mu nabídl smlouvu Fleetwood. V šestatřiceti zápasech v páté lize vstřelil jednatřicet branek a tehdy druholigový Leicester za útočníka utratil milion liber, čímž z Vardyho udělal nejdražšího hráče přestupujícího z neprofesionálního fotbalu.

Nejprve klubu pomohl do Premier League, pak k zisku titulu a prosadil se i do reprezentace. „Fotbal je pro mě všechno," říká borec, který udivuje nevyčerpatelným fyzickým fondem, mimořádnou agresivitou a morálkou.

„Kondici jsem měl skvělou už ve škole. V testech jsem patřil k nejlepším. Nedělalo mi problém zúčastnit se závodů na sprinterských tratích, současně jsem však hravě zvládl i dlouhé štreky," vypravuje.

Výjimečnou agresivitu, s níž doráží všechny soupeře, přičítá zase těžkým začátkům. „Nejsem žádný urostlý útočník. Takže jsem prostě musel být tvrdý, neústupný, vyhrávat souboje a zaměřit se na hru po zemi, protože těžko mohu dominovat ve vzduchu," vysvětluje Vardy, jenž ani s přibývajícími roky nic neztratil z neuvěřitelné rychlosti. „Cítím se stále svěží. A věřím, že budu schopný hrát do čtyřiceti," směje se.

Skvělé morální vlastnosti jeho okolí přisuzuje útočníkově zkušenosti s manuální prací. A samotný kanonýr Leicesteru pak lásce k fotbalu. „Neřeším, za kolik peněz hraju. Chci prostě hrát fotbal, což mě činí šťastný a motivuje se pořád zlepšovat," tvrdí Vardy.

Nijak přitom nezapomíná na klíčový aspekt v podobě manželky. „Hodně mě změnila. Pro fotbalistu, který žije sám, je velice snadné nebýt profesionálem. Spořádat pytlík chipsů? Žádný problém. Dopřát si u televize pytlík sladkých bonbonů? Jasně. Zalézt do postele ve správný čas? Velice nepravděpodobné. Ale Rebekha mě hodně umravnila, uklidnila. Pro mě a moji kariéru je skvělé mít ji po boku," vypravuje Vardy.

Jedné neřesti se však vzdát nehodlá. Pro mnohé nutriční poradce profesionálních sportovců by jeho návyky nepochybně znamenaly mrákoty, ale když se daří, je těžké hledat argumenty o neblahém vlivu... Vardy totiž ve velkém holduje energetickým nápojům a kofeinu.

„Sotva ráno vstanu, vzbudím děti a připravím jim snídani, dám si plechovku Red Bullu. Třicet vteřin a mám ji v sobě. Následuje espresso. Nic nesnídám. Pokud hrajeme zápas, dám si na stadionu omeletu se šunkou, sýrem a pečenými fazolemi, což zapiju další plechovkou energetického nápoje a dvojitou kávou. V šatně pak před rozcvičením na trávníku zabíjím čas a dám si další plechovku," přibližuje bizardní rituál Vardy. „Abych byl upřímný, trošku jsem ubral. Během působení ve Fleetwoodu jsem pil jinou značku nápoje, která má ještě větší plechovky," vykládá pobaveně Vardy.

„Myslím, že když člověk něco dělá spoustu let, tělo si zvykne. Ale asi nejde o recept, který by mohl aplikovat každý," směje se Vardy, o jehož fotbalovém apetitu se ve čtvrtek večer přesvědčí i Slavia.