Hlavní obsah

Co napovídal Čech fandům Arsenalu o své zemi? A proč zmiňoval prales a opuštěný ostrov?

Londýn/Praha

Petr Čech se pro web Arsenalu rozpovídal o reáliích ve své rodné zemi. Přiznal také, co ho láká, až skončí fotbalovou kariéru. A co dalšího ještě brankář Kanonýrů před další reprezentační akcí při stručném představení prozradil fanouškům na klubovém kanálu?

Petr Čech mluví k fanouškům.

Článek

„Rádi říkáme, že jsme srdcem Evropy. Především kvůli naší poloze," začal o Česku. „Často jsme za naši malou zemi museli bojovat a teď jsme hrdí na to, jak se nám vede. Jsme známi svojí zručností, sklářstvím i architekturuou. Významnou součástí české kultury jsou umění a sport," obeznamoval český reprezentační brankář na videu své příznivce se svojí domovskou zemí.

Jmenoval i záležitosti, které jsou příznačné pro Česko. Nezačal pivem, ale i na zlatavý mok došlo. „Jsme pyšní na svoji literaturu, hudbu, malířství, které se prosazuje i v cizině. Ale jinak jsme země piva. Každý zná Prazdroj."

Dává si i knedlíky

Od piva už bylo blízko k oblíbeným pokrmům. „Naše jídla jsou poněkud těžká. Milujeme knedlíky. K tomu vepřové se zelím. Hovězí se smetanovou omáčkou. Knedlíky najdete u skoro každého známého českého jídla. I já si je doma dávám," líčil.

Připomněl nedávnou historii i rozdělení se Slovenskem, které se pak stalo největším rivalem. „Chceme si navzájem dokázat, kdo je lepší. Ale zase si navzájem fandíme, když hrajeme proti nějakým dalším soupeřům. Z hlediska historie má pro nás zvláštní důležitost i každý zápas s Německem."

Došlo i na jazykovou zvláštnost. „Máme jedno takové slůvko - vole. Neznamená to vlastně nic konkrétního, ale používáme ho, když chceme dát větě jistý důraz. Není vulgární, ale ani hezké. Pro větu má zvláštní význam," snažil se osvětlit českou kuriozitu v mluvě.

Mohl připomenout, jakými jazykovými schopnostmi disponuje. Vládne angličtinou, francouzštinou, španělštinou. Dokáže se domluvit i v němčině. „I když jsem ji posledních deset let moc nepoužíval. Španělštinu a angličtinu zvládám plynně. Zkusil jsem i japonštinu, to je hodně těžký jazyk. Třeba se i v ní jednou zlepším."

V paměti lovil, když si vybavoval své první cesty do ciziny. „Jako dvanáctiletí jsme hráli ve Francii. Párkrát jsme tehdy vyrazili za fotbalem i na turnaje do Německa...," líčil první cestovatelské zkušenosti.

Teď už má za sebou i návštěvu řady exotických destinací, ale tím jeho touhy poznávat nové kraje nekončí. „Dostanu se na řadu míst, ale často tam jen trénujete a hrajete a není čas si to tam prohlédnout," podotkl. A co ho opravdu láká? „Opuštěné ostrovy, amazonský prales," vyjevil přání po dalších cestovatelských zážitcích.