Článek
Během podzimu jste si jediné starty připsal v dresu reprezentační jednadvacítky. Jak jste se na hřišti po tak dlouhé pauze bez zápasového vytížení cítil?
Po půl roce, kdy jsem nehrál jediné ostré utkání na klubové úrovni, jsem zažil úlevu. Měl jsem během Vánoc přestávku, udržoval jsem se pouze běháním. Pak jsem byl sice týden s mužstvem, ale tréninky jsem absolvoval nemocný. Celkem jsem se zápasu bál. Ale když jsem byl na hřišti, dalo se to vydržet. Samozřejmě na fyzické kondici budu muset trošku potrénovat. Teda trošku více. Zápasová praxe mi chybí. Ale na to, že jsem nebyl zdravotně fit, byl zápas nad očekávání dobrý.
Projevila se dlouhá pauza i na řešení situací v průběhu zápasu?
Snažil jsem se zápas si užít, ale současně jsem nechtěl udělat chybu. Nijak jsem si nekomplikoval život. Trenér za mnou přišel před utkáním a říkal mi, že nemusím nikomu nic dokazovat hned v prvním utkání, abych v obraně odehrál, co je mi vlastní, a když to půjde, ať zaútočím. K ofenzivě jsem se nakonec dostal více, než jsem čekal.
Prožil jste nějakou situaci, kdy vám na hřišti hodně zatrnulo?
Hned po rozcvičení, kdy jsem byl úplně hotový (směje se). Měl jsem v sobě hodně prášků a spoustu povolených podpůrných látek, které sice zabraly, ale neudělaly mi dobře na žaludek. A pak přibližně ve třicáté minutě, kdy jsem absolvoval tři sprinty nahoru dolů přes celé hřiště během dvou minut. Druhý poločas už byl v pohodě.
Nechtěl jste se trenérovi omluvit, že s nemocí do zápasu nenastoupíte?
Po všem, čím jsem si prošel v Kolíně, bych něco takového neřekl, ani kdybych umíral (směje se). Chtěl jsem nastoupit za každou cenu. Samozřejmě, kdybych měl ohrozit ambice týmu, hrát bych nešel. Ale věřil jsem, že to zvládnu. Byl jsem po zápase rád, že jsem nevycouval. A nakonec i překvapený, že jsem vydržel celé utkání.
Měl jste po velkém herním výpadku fyzický problém?
Kdybych udělal pět sprintů nahoru dolů, mohl bych jít střídat. Některé věci dopředu jsem tudíž raději vypustil, abych se nezahltil. Trenér to věděl, nijak mě za to nekritizoval. Myslím, že půjdu rychle kondičně nahoru. Příprava je zde dost výživná.
Můžete přiblížit v jakém směru?
Pokud není v týdnu zápas, máme v úterý případně ve středu dva tréninky. Není to jako v Německu, kdy jsme při dvoufázové přípravě třeba dopoledne dělali jen rychlost a sílu nohou, načež odpoledne jsme pětačtyřicet minut hráli fotbal. Tady je pětaosmdesát minut trénink ráno i odpoledne. V plném nasazení, pořádná jízda. Ač jsem byl nemocný a neabsolvoval všechno v plné zátěži, pouhým pohledem jsem zjistil, že se zde trénuje mnohem více než v Kolíně nad Rýnem.
Cítíte úlevu, že nevydařené hostování v Kolíně nad Rýnem je pryč a Chelsea vás pustila na jarní část sezóny do Middlesbrough?
Ani ne tak úlevu jako zklamání. Já jsem věděl, že mi v Kolíně pšenka nepokvete už během podzimu. Bylo jasné, že od Nového roku v Německu nebudu. Byl jsem spíše zklamaný, že jsem nedostal šanci.
Snažil jste se od trenéra Karanky v Middlesbrough zjistit, zda o vás stojí a bude vám dávat prostor?
Ne. V Kolíně trenér sliboval, že budu hrát. Stejně mě ujišťoval Mourinho v Chelsea, když mě stáhnul z hostování v Arnhemu. Říkal, abych se nebál, že během sezóny nastoupím k dvaceti zápasům. Tu porci jsem odehrál, pokud teda umažu z číslovky nulu. Teď mi nikdo nic nesliboval a už mám polovinu, co v Chelsea a o jeden duel více než v Německu (směje se).
Jak dlouho jste vlastně o zájmu Middlesbrough věděl?
Nechtěl jsem, aby mi někdo motal hlavu. Byl jsem domluvený s manažerem, že mi řekne jen o skutečné konkrétní nabídce. Během Vánoc jsem měl v hlavě, že možná budu muset rychle balit. Ale nakonec to časově vyšlo skvěle. Ještě jsem stihl i chatu v Beskydech s klukama z jednadvacítky na pár dnů před Silvestrem. Poslední den v roce jsem dostal informaci, že je vše domluvené. Na Nový rok jsem brzy ráno vstal, sedl na vlak, jel do Prahy a letěl do Anglie.
Už jste se v novém působišti stačil během necelých dvou týdnů zabydlet?
Zatím jsem na hotelu, ale to není domov. Jsem raději ve svém, byť to stojí trošku námahy. Je těžké se pořád stěhovat. Ikea je můj třetí domov, šroubovák mám už pomalu přirostlý k ruce. Ale to holt patří k mojí profesi. Chci být ve svém.
