Článek
Když se ohlédnete za minulými dvanácti měsíci, těžko asi můžete být spokojenější, že?
Prožil jsem životní sezonu. A současně nejtěžší. Se Slavií jsme bojovali o Ligu mistrů, kterou jsme vyválčili a hráli skvělé zápasy. V domácí lize jsme projeli podzimem bez prohry a měli náskok šestnáct bodů. Těžko jsme mohli hrát lépe. A pak přišel velký přestup do Anglie. Jaro zkomplikované pandemií koronaviru bylo složité, ale dokázali jsme se s West Hamem zachránit. Bylo to fantastické období a jen doufám, že bude pokračovat.
Dařilo se vám i z hlediska individuálního. Triumfoval jste v anketě Fotbalista roku, nyní jste ovládl Zlatý míč České republiky...
Já byl přitom vždy týmový hráč. Na prvním místě je pro mě mužstvo. Nikdy bych si nedokázal ani představit, že získám tak významná osobní ohodnocení. Nesmírně si vážím, že lidé, kteří fotbalu rozumí, ocenili moji práci. Navázal jsem na dětství, protože individuální trofeje jsem sbíral jako malý kluk.
Zatímco ve Slavii byla vaše pozice neotřesitelná, ve West Hamu jste si ji budoval postupně. Bylo složité uspět v Premier League?
Zpočátku mě spoluhráči brali jako kluka z české ligy a nevěděli, co jim přinesu. Musel jsem si svoji pozici získat. Když jsem odehrál určité zápasy dobře, začali mi kluci kolem věřit. Současně rostlo i moje sebevědomí a já podával stále lepší výkony. Jsem moc rád, že jsem do West Hamu mířil ze Slavie, kde byla tréninková i zápasová intenzita obrovská. Při přestupu z jiného týmu bych měl asi problémy. Ale v Edenu byl přípravný proces tak intenzivní, že moje začlenění šlo ve West Hamu hladce.
Štvalo vás hodně, že kvůli pandemii koronaviru se zápasy hrály za zavřenými dveřmi bez diváků, tudíž jste si příliš při startu angažmá neužil výjimečné anglické kulisy?
Měl jsem vlastně štěstí, když jsem několik zápasů s příznivci ještě stihl. Na domácím stadionu je kotel padesáti tisíc diváků naprosto úžasný. Všechny moc mrzí, když se musí hrát před prázdnými tribunami. Přál bych si, aby lidé mohli na stadiony co nejdříve, protože dodávají fotbalu speciální emoce. Ale pochopitelně chápu všechna opatření.
Vykolejilo vás něco během jarních anglických měsíců? Nebo jste vše zvládl s přehledem?
Hodně velký pozor jsem si dával na komunikaci. Ještě před odchodem do Anglie jsem na angličtině hodně pracoval a snažil se připravit. Ve West Hamu navíc vše umocnil fakt, že trenér je ze Skotska a má speciální dialekt. Ale rychle jsem vše naposlouchal. A v posledních týdnech jsem si troufnul i na rozhovory.
Už jste zvládl sžít se i s prostředím, nebo pandemie koronaviru a nucená karanténa poznávání Londýna znemožnily?
No, prakticky tři měsíce jsme s rodinou nemohli z bytu. Po původním poměrně benevolentním přístupu v Anglii totiž hodně přitvrdili a pravidla byla prakticky totožná jako v Česku. Mohli jsme jednou denně do obchodu s potravinami a jednou denně na procházku, kterou jsem využíval k udržování kondice. Každopádně jsme byli i z toho mála, co jsme stihli zažít, nadšení. Od všech slyším, že Londýn je skvělé město, a moje dojmy to zatím potvrzují. Když mám nyní jistotu setrvání, hledáme s rodinou nové bydlení a těšíme se, až budeme zpět.
Lichotí vám, když se objevují zprávy o zájmu dalších anglických klubů s ještě většími ambicemi, než má West Ham?
Vážím si každé pozitivní zprávy. Ale jsem v klubu půl roku a chci West Hamu dokázat, že udělali správné rozhodnutí. Pro mě jsou Kladiváři jedinou variantou. O ničem jiném nepřemýšlím.
Tím spíše, když jste si jarními výkony naklonil i fanoušky?
Myslím, že očekávání příznivců bylo velké hned od začátku. Ale podle mého mi moc nevěřili. Nicméně teď při podpisu čtyřletého kontraktu na konci sezony už všichni říkali, že je to podpis roku, což mě moc těšilo. Zvláště, když si vzpomenu na zimní jednání, kdy vlastně bylo už nastartované letadlo z Londýna do Prahy a zdálo se, že můj přestup se nezrealizuje.
A nyní možná dostanete českého spoluhráče. Je podle vás příchod Vladimíra Coufala či Lukáše Masopusta do West Hamu reálný?
Dost možná jsem některému z českých hráčů skutečně trošku otevřel dveře. Protože jsem ukázal, že i fotbalista z české ligy může naskočit rovnou do Premier League.
Kdo z Čechů přestoupí za Tomášem Součkem do West Hamu? Podle agenta Pavla Pasky je jasnoVideo: Sport.cz
West Ham si vás evidentně cení, když jste se stal jednou z tváří kampaně při představení dresů na novou sezonu. Připouštíte si, jakou pozici jste si vybudoval?
Pro mě je neuvěřitelné, že mám šanci porovnávat se s takovými borci, kteří v Premier League nastupují. Na některé spoluhráče i protihráče pořád koukám jako na obrázek. Vždyť pár hráčů z kádrů soupeřů mám v dětském pokoji doma v Havlíčkově Brodě na plakátu. A teď s nimi nastupuji v jedné soutěži. To je docela vtipné.
Dokázal jste při všem, co se kolem vás strhlo, během dovolené od fotbalu vypnout?
Deset dnů jsem si naplánoval úplné volno, které mám vlastně až do čtvrtka. Pak se začnu dávat dohromady. Budu běhat, pracovat s balonem. Při návratu do Anglie chci být stoprocentně nachystaný, protože absolvuji jen čtrnáct dnů přípravy, a pak mě čekají povinnosti u národního týmu. Šestnáctého srpna se mám hlásit ve West Hamu, provedou nám testy na koronavirus. Původně jsme měli letět na soustředění do Austrálie, teď se řeší možnost přípravného kempu ve Skotsku, ale dost možná zůstaneme v našem tréninkovém centru.
Jak jste prožil dovolenou?
Při všech opatřeních souvisejících s pandemií koronaviru jsme se rozhodli zůstat v Česku a nikam necestovat. Dceři je rok a půl, užívali jsme si tudíž krásné počasí společně. Navíc dcerka neviděla čtyři měsíce dědečky a babičky, tudíž jsme byli s rodinou. A s partnerkou jsme mohli vyrazit sami na večeři.
Partnerka se během léta měla stát paní Součkovou. Zvládli jste svatbu, nebo termínové posuny ve fotbalovém kalendáři vše odložily?
Původní termín svatby jsme měli v květnu, kdy jsme byli ještě v Anglii, tudíž jsme obřad odložili. Chtěl bych, aby partnerka měla stejné jméno. A není vyloučeno, že se tak stane ještě během letošního léta.
