Článek
V Anglii čísla nakažených při epidemii koronaviru rychle rostou. Jak situaci vnímáte a prožíváte?
Pokud nepovažuji cestu do parku, kam jezdíme trénovat, za pobyt ve společnosti, tak jsem vlastně nebyl nikde už přes čtrnáct dnů. Nechci zbytečně riskovat. Viděl jsem na sociálních sítích spoustu fotek z anglických měst i třeba z Prahy, kde lidé sedí v parcích ve větších skupinách a bez roušek. V Anglii se dokonce lidé chodili bavit do klubů ještě v okamžiku, kdy už bylo jasné, že epidemie není žádná legrace. Jasně, být jen doma nikomu určitě neprospívá, ale v kontextu všech událostí jde o prkotinu. Když vidím, co se děje, nemám problém s dodržením disciplíny.
Používáte roušky, pokud jdete nakupovat nebo trénovat mimo domov?
Ještě před čtrnácti dny byl člověk na veřejnosti s rouškou vzácností. Pokud ji někdo měl, hned vznikala panika a ostatní na zahaleného jedince koukali divně. Nyní už ochranu úst a nosu většina lidí má, přestože nejde o povinnost. Berou si je do obchodů nebo když opouští dům. My pochopitelně také. Venku se mohou společně pohybovat maximálně dva lidé nebo členové jedné domácnosti. A policisté to kontrolují. Jeli jsme trénovat do parku, byli jsme čtyři v autě a hned mě stavěli.
Až na dvě krátká angažmá v Nizozemsku a Německu je Velká Británie už deset let vaším domovem. Když jste vývoj šíření epidemie sledoval, překvapil vás přístup tamních úřadů?
Myslím, že Angličané situaci podcenili a v první fázi vše brali na lehkou váhu. Měl jsem informace o opatřeních, která se zaváděla v Česku. V televizi jsem sledoval záběry z Itálie, kde byly prázdné ulice. Přišlo mi neuvěřitelné, že se Anglie nepoučila. Nevyužili informací a zkušeností z ostatních zemí. Až když se epidemie rozjela naplno a nakazil se i premiér Boris Johnson, došlo k nastolení tvrdých opatření. Ale přijde mi zcela zřetelné, že Anglie zaspala.
Dostali jste od Bristolu individuální tréninkové plány? Je hodně složité udržet se v kondici?
Jakmile nám v klubu oznámili, že bude soutěž přerušená, odjel jsem z Bristolu do domu, který mám kousek od Londýna z doby působení v Chelsea a Fulhamu. V blízkosti je poměrně hodně travnatých a zalesněných ploch. Pět minut autem od domu máme park, kam jezdíme, když musíme běhat.
Mluvíte v množném čísle. Přítelkyně vám při tréninku dělá společnost?
Občas ano. Ale hlavně spoluhráč Nathan Baker. Věděli jsme, že minimálně tři týdny bude soutěž zastavená. Musel by zůstat s partnerkou ve dvoupokojovém bytě v Bristolu. Za přípravou by jezdil do tréninkového centra, které je pro hráče otevřené. Mám dům dost velký, s přítelkyní bychom se tu hledali a časem nudili. Nabídl jsem Nathanovi, ať se k nám dočasně nastěhují. Takhle jsme si vyšli vstříc. Situace je přijatelnější a příjemnější pro všechny.
V Bristolu neměli s vaším odjezdem problém?
Nikdo neřešil, kde budu plnit tréninkový plán. Mám dům hodinu a půl od Bristolu. Kdyby náhodou padlo rozhodnutí, že se zahajuje společná příprava, nemám problém se dostavit.
Dostali jste od klubu informaci, zda a kdy se sezona znovu rozběhne?
Zatím nic oficiálního. Nechci proto předjímat. Zřejmě by se dohrávalo bez diváků a všech devět zbývajících zápasů by se smrsklo do jednoho měsíce. Pro druhou nejvyšší anglickou soutěž jde vlastně o normální program.
Budete na takový zápřah připravení na základě individuálních tréninkových plánů?
Všem je jasné, že určitý čas by kluby potřebovaly na společný trénink. Nicméně plány, které plníme, jsou hodně náročné. Každý den běháme. Trošku si připadám, jak kdybych se chystal na mistrovství světa v maratonu. Kluci ze Slavie, jejichž program ze zimního soustředění jsem viděl na sociálních sítích, by mi asi oponovali. Ale v Anglii nejsou takové běžecké dávky obvyklé. Máme místo tréninků zápasy, když je v soutěži čtyřiadvacet týmů. Ale nyní si to prostě vyžádala situace.
Nicméně běhání v případě delší pauzy nenahradí společnou přípravu a herní návyky?
Máme v programu rozepsaná i určitá cvičení s balonem ve dvojici. Proto je super, že u sebe mám Nathana. Jde o parťáka ze stoperské dvojice. Je to samozřejmě jen slabá náhražka. Ale za čtrnáct dnů nebo tři týdny fotbal nezapomeneme. Kdyby však společné tréninky byly zakázané třeba tři měsíce, šlo by o problém.
Patříte k hráčům, kteří si hodně zakládají na fyzické přípravě a hodně času trávíte v posilovně. Jsou pro vás domácí podmínky v tomto směru hodně svazující?
V Bristolu mám malinkou posilovnu, kterou však využívá hlavně přítelkyně. Udělala si trenérský fitness kurz. Klienti dochází k nám. Já využívám zázemí hlavně v tréninkovém centru. Nicméně když jsme se balili do Londýna, vzali jsme si pár pomůcek. Nějaké věci tady mám z minulosti. Pokud člověk chce, vystačí si s minimem. Posloužit mohou i balíky vody nebo plné plastové láhve. Stačí jen zapojit fantazii.
Působíte hodně optimisticky, odhodlaně. Je těžké si udržet pozitivní nastavení?
Zatím jde o krátký časový úsek. Jasně, jde o trošku divné trénování, když nevíme termín zahájení soutěže. Mentálně je taková situace složitá. Ale stav je pro všechny totožný. A když si člověk spojí všechny souvislosti, je nucený pobyt doma prkotina.
