Překvapení z Belgie. Skromný bruselský klub ještě nedávno hrál druhou ligu a po vzkříšení baví Evropu

Stál 600 tisíc belgických franků, na svoji dobu slušnou sumu, jeho fasáda z doby těsně po první světové válce je ve stylu art deco a pamatuje leccos. Na stadionu Joseph Marien v bruselském parku Duden hrála i československá reprezentace, v roce 1920 tam ve čtvrtfinále olympijského turnaje vyřadila Norsko. Teď se ve čtvrti Forest chodí na velké zápasy znovu, klub Union Saint-Gilloise už je zase v kurzu.

„Náš stadion je chráněná budova a hrajeme na něm moc rádi. Je kouzelný," vyznal se před časem sportovní ředitel Chris O'Loughlin v televizi Sky Sports. Rovněž energický Ir může za to, že Saint-Gilloise navazuje na svoje slavné meziválečné časy. Tak rychle, že se ani nestihla zmodernizovat skromná aréna, takže podzimní pohárové zápasy Unionu musela hostit Lovaň.

Historie klubu s modrožlutou královskou korunou ve znaku je pestrá. Do roku 1935 posbíral jedenáct belgických titulů a na konci padesátých let se dostal do semifinále tehdejšího Veletržního poháru, jenže po pár sezonách se skoro na půl století vytratil z první ligy. Mimochodem, návrat mezi elitu přišel tři roky poté, co se většinovým majitelem stala anglická pokerová hvězda Tony Bloom, jemuž patří i fotbalový Brighton.

„Na Saint-Gilloise si ze svých časů v Belgii nepamatuju, jeho vzestup mě překvapil," vykládá Koller o týmu, v kterém najdete hráče čtrnácti národností ze tří kontinentů. Třeba útočník Loic Lapoussin, jenž se narodil ve Francii, reprezentuje ostrovní Madagaskar. A stoper Siebe Van der Heyden, někdejší parťák Davida Rozehnala v Oostende, měl před rokem premiéru v belgickém nároďáku.

„Potřebujeme mít v týmu dynamiku, takže chceme různé osobnosti –⁠ tichošlápky i vtipálky," popsal manažer O'Loughlin. „Taky je ale nutné mít něco, co všechny spojuje, proto se opíráme o jednotný hodnotový systém. Je to logické, protože absolvujeme průměrně 250 tréninků za sezonu a všichni jdeme za společným cílem."

Možná i tahle filozofie pomohla k předloňskému postupu z druhé ligy a překvapení v minulé sezoně: nenápadná parta šokovala prvním místem po základní části a v nadstavbě skončila jen o čtyři body za mistrovskými Bruggami. „Fajn inspirace pro všechny nováčky. Když se sejde osvícené vedení, šikovní trenéři a pracovití hráči, nemusíte po postupu hrát jen o záchranu. Ani nepotřebujete omračující rozpočet," poznamená Koller.

„Je snadné si tenhle klub zamilovat," usmál se O'Loughlin. Většina fotbalové Belgie by s ním nejspíš souhlasila, Union je po vzkříšení populární. Jen ne u fanoušků Anderlechtu, kteří na úspěšného městského rivala žárlí. „To víte, šest let marně čekají na titul," připomíná Koller, pro něhož v Anderlechtu platilo: dvě sezony, dva tituly. „Zato teď je klub možná v největší krizi v historii. Bohužel netuším, co se tam přesně děje, v Bruselu jsem byl naposledy před dvěma lety." Momentálně je Anderlecht až desátý.

Zato v Saint-Gilloise mají příjemnější starosti. V domácí soutěži jsou znovu druzí a ve čtvrtek je čeká prolog osmifinále Evropské ligy. Na podzim ovládli skupinu a o postup mezi nejlepších osm si zahrají s Unionem Berlín, což je klub s podobným příběhem. Ironií osudu se oba týmy potkaly už během podzimní fáze: v Belgii i v Německu vyhráli hosté 1:0. Jak to dopadne v osmifinále?