Považanec odchod obrečel. Špatné výsledky jsem odskákal já, říká

Samozřejmě je tady příjemnější atmosféra. Netrápí se, jsou na tom celkem dobře. Vyhrávají zápasy venku, kde se to vůbec nečekalo. Přišel jsem i do známého prostředí, kde znám hodně lidí. Kdežto v Jablonci je teď atmosféra ovlivněná výsledky. Přesto nejsem rád, že jsem je musel vyměnit. Bylo to nedobrovolné. V plánu jsem měl vrátit se až po sezoně a takhle jsem byl s majitelem i dohodnutý. Dokončit sezonu jsem chtěl v Jablonci.

Samozřejmě, plánoval jsem angažmá v Jablonci ukončit jinak než takto. A došlo k tomu ani ne dva měsíce po prodloužení smlouvy, což mě mrzí nejvíce. Možná se musel udělat nějaký řez, jak říkal trenér Látal, ale kdyby ten řez měl alespoň nějaké účinky. Nezdá se mi, že by se tím Jablonec někam posunul. Dá se říct, že jsem to odskákal já.

Beru. Nikdo jiný si to neodskákal, takže ano. Stále je mi to líto, protože v Jablonci jsem byl dlouhé roky a takový konec nečekal. A jak čas ubíhal, bylo mi to líto víc a víc. Když jsem z Jablonce naposledy odjížděl, bylo mi i trochu do pláče… Vlastně ne trochu, neudržel jsem se a normálně mi vyhrkly slzy, když jsem sbalený opouštěl stadion. Navíc jsem se ani pořádně nerozloučil, protože jeden den měl tým volno a trénoval až večer. Ale do konce roku ještě budu mít cestu do Liberce kvůli domu.

Ještě před dvěma lety jste s Jabloncem skončil v lize třetí, ale poslední dvě sezony hrál o záchranu. Kde je podle vás nyní problém?

Za mě možná bylo chybou, že majitel vyhodil trenéra Horejše, protože to už mělo nějaký směr. On potřeboval s mužstvem pracovat, dostat víc prostoru. Majitel Pelta je samozřejmě náročný, ale jeho nezajímá, jaký hrajeme fotbal, chce vidět výsledky a ty nepřicházely. Takže to odpykal trenér, což podle mě byla největší chyba. Trenér Horejš uměl hru přizpůsobit hráčům, kteří přišli. Kdežto pan Látal zatím zkouší různé věci, mění sestavu, ale zatím mu nic nefunguje. Krom zápasu se Slavií, kdy jsme byli týmem, kdy jsme bránili a chodili do brejků. Ale když jsme měli hru tvořit, byl to kámen úrazu. Za trenéra Horejše jsme chtěli hrát furt stejně, ať jsme hráli s prvním, nebo posledním. Ale určitě nechci házet všechno na trenéra, i my hráči za to můžeme, každý na tom máme kousek viny.

Podle mě ne. Hráči samozřejmě v hlavě mají, že je tam taková situace, která není úplně růžová. S několika kluky jsem se o tom bavil, že majitele čeká soud a neví se, jak dopadne a jaký vliv to na Jablonec může mít. Někdo se o budoucnost může bát v případě, že by to pro pana majitele nedopadlo dobře, a doufám, že se tak nestane. Ale kdyby ano, nevím, co by s Jabloncem bylo. On je ten, kdo se o klub stará, všechno řeší, chodí do kabiny. Když jsem jako hráč něco potřeboval, zabezpečil to. Možná to někteří v hlavě mají, já to až tolik neřešil.

Náročné. Byl jsem s týmem, trénoval jsem, ale přes víkendy jsem na zápasy nechodil, takže to bylo celkem náročné. Ale alespoň jsem si nějak vyčistil hlavu a nebyl jsem pod tím zápasovým tlakem. Mohl jsem se soustředit jen sám na sebe.

Skoro vůbec, jen když jsme se potkali na chodbě, ze slušnosti jsme se pozdravili, ale to bylo vše.

Čekal jsem ještě na nějaká zahraničí, ale nic zajímavého nepřicházelo, co by mě přesvědčilo. Potom jsem už byl i pod časovým presem, protože končilo přestupní období. Pak jsem se rozhodl, že se už vrátím. S panem majitelem jsem byl dohodnutý, že až vyřeším svou situaci v Jablonci, dohodneme se na spolupráci.

Už jsem nechtěl. Byl tam Liberec, Zlín, Budějovice, trochu i Bohemka, ale už jsem byl v hlavě nastavený tak, že raději půjdu zpátky na Slovensko, když nedopadne zahraničí. Čekal jsem na nabídku třeba z Polska, Turecka, Řecka, Kypru. Bohužel to nevyšlo a už jsem to rozsekl takto.