Článek
„Když jsem z Frýdku v osmnácti odcházel do Liberce, nevěřil jsem, že bych si tu ještě někdy zahrál. Při každém losu poháru jsem si ale přál dostat právě Frýdek-Místek. Ale to je taková náhoda, že se mi ani nechtělo věřit, že to někdy vyjde," svěřoval se Fukala. Liberec na hřišti třetiligového týmu splnil roli favorita a zvítězil vysoko 6:0 a postoupil do osmifinále.
Užil jste si utkání na hřišti Frýdku-Místku?
Byl jsem asi jediný, kdo měl radost z losu. Těšilo mě, že se zase vrátím domů. Jsem moc rád, protože jsem tady strávil krásná léta a pořád na to vzpomínám. Odtud jsem se dostal do ligy, takže pro mě to byl super zápas. Postoupili jsme a Frýdku přeju, ať se co nejdříve vrátí do druhé ligy, protože to zázemí je tady skvělé a do druhé ligy patří.
Prožíval jste návrat na známé hřiště? Byl jste nervózní?
Ne, byl jsem spíše natěšený. Mám tady celou rodinu, kamarády, moc jsem se na to těšil. Trošku byla nervozitka jen z toho, ať postoupíme, protože bych to pak dostal doma pořádně sežrat. Jinak jsem se těšil.
Takže z těch devíti stovek diváků byla půlka od vás?
No, minimálně (smích). Ne, dělám si srandu. Měl jsem tady ty nejbližší, co vidím párkrát za rok. Mám obrovskou radost, že je můžu vidět a oni, že mohou vidět mě na hřišti.
Zleva Michal Velner z Frýdku-Místku a Michal Fukala z Liberce.
Domů se z Liberce moc často nedostanete?
Dvakrát za rok. Na Vánoce a po sezoně.
O víkendu zase hrajete, takže vás nyní trenér Luboš Kozel doma asi nenechá, že?
Ne, ne, musíme domů. Máme nabitý program, v neděli hrajeme v Brně, takže nás čeká další dlouhá cesta. Ale jsme už na to zvyklí. Máme na stadioně super regeneraci, takže bez problémů.
Byl postup snadnější, než jste čekali?
Já si myslím, že to bylo o prvním gólu, protože tu byl těžký terén. Frýdek hrál dobře, organizovaně a ten výsledek úplně neodpovídá. Skončilo to 6:0, ale nebylo to až tak jednoduché.
Liberecký Michal Fukala (vlevo) v akci.
Potkal jste v týmu soupeře někoho, s kým jste tady působil?
Hrál jsem s René Kovaříkem a Tomášem Hyklem, jinak jsou tady sami mladí kluci. Ani trenéry neznám. Potkal jsem ale trenéry z mládeže a bývalé spoluhráče jsem viděl na tribuně.
Domácí fanoušci skandovali vaše jméno, vyvěsili i pozdravný transparent. Vnímal jste to?
Je to od nich moc hezké a děkuju jim. Vůbec jsem to nečekal, přece jenom jsem tu hrál druhou ligu jako mladý kluk jenom půl roku. Je to moc hezké gesto.
Co jste vypsal do kabiny?
(smích) Nějaká prémie tam byla a od babičky mám napečené koláče a buchty. Kluci se na cestu zpátky už těší.
Kdyby se kopala penalta, šel byste?
Kdybych musel, tak jo, ale odmala říkám, že penalty nemám rád. Teď se snažím na nich trochu pracovat i přes týden, po tréninku si něco kopnu. Ale máme v týmu jiné střelce, kteří by šli. Doufal jsem, že do penalt nepůjdeme, ale kdybych musel, tak jdu.
