Článek
„Tenhle zápas si zařadím asi mezi ty, na které budu už pořád vzpomínat. Tou kulisou, tím, že jsme vyhráli nad takovým soupeřem, a i zásluhou těch tří gólů, které jsem dal. To je nejvíc," culil se 24letý útočník Hlučína.
Po závěrečném hvizdu rozhodčího Tomáše Batíka pak dlouho zůstával na trávníku hlučínského hřiště. Do šatny jej nechtěli pustit fanoušci, především pak ti nejmenší, kteří se dožadovali společné fotografie, podpisu na dres, kopačku, ale i kůži na rukou.
„Chtěli jsme si to užít, ale také vyhrát. Bylo to trochu snové, ale vidíte, podařilo se nám to. Teď už můžeme doufat, že dostaneme dalšího skvělého soupeře a samozřejmě si s ním zase budeme chtít poradit," říkal fotbalista druhého týmu Moravskoslezské fotbalové ligy.
Plzni on a jeho spoluhráči přichystali první porážku v domácí soutěži. Život se jim ale tím nezmění. „Musel jsem odejít trochu dříve z práce, abych byl včas na stadionu. Na oslavy ani není čas, musíme chodit normálně do práce. Nejsme profíci, musíme si vydělávat normálně," vykládal Smékal, který měl v mládí dobře nakročeno k velkým zápasům.
Talentu odchovance Hranic na Moravě si všimli až v Interu Milán, britský The Guardian jej v roce 2015 zařadil mezi padesát největších talentů budoucí generace. Návrat z juniorky Interu domů do Česka ale Smékalovi nevyšel. Získal jej Baník Ostrava, kde se ale neprosadil, díru do světa neudělal ani ve druholigové Opavě. A tak podepsal Hlučínu.
„Lhal bych, kdybych tvrdil, že na první ligu už nemyslím, a bylo by super, kdyby mi tento zápas pomohl zase někam výše. Ale stojím nohama na zemi. Jsem teď hráč Hlučína a zajímá mě jenom tento klub. Tady mě zase fotbal začal bavit. Ty roky předtím byly jaké byly. Vracet se k tomu nechci. Teď před sebou v sobotu máme doma Kroměříž. Budeme chtít lídra MSFL porazit a do zimní přestávky třeba i přeskočit. Pak se uvidí, co bude," svěřoval se Smékal.