Článek
„Míč se odrazil od břevna. Vletěl jsem do toho, byl jsem hlavou u balonu dřív než domácí brankář. Rád bych gól věnoval babičce, která mi hrozně fandí," vzkázal na dálku šťastný Vraštil, jenž netajil, že se mu notně ulevilo. „Jsem moc rád, že mi to tam spadlo. Po třech ligových nezdarech v řadě jsme vítězství a pohárový postup hrozně moc potřebovali. Je to pro nás velká vzpruha před důležitým domácím duelem s Hradcem," myslel už na další utkání nejvyšší soutěže, které ševce čeká po reprezentační pauze příští neděli.
Vraštil uznal, že přejít přes Vyškov však nebylo rozhodně snadné. „Vedli jsme 1:0, ale další šance jsme neproměnili. Soupeř neměl co ztratit, hrál nebojácně. Zaplaťpánbůh, že to nakonec takhle dopadlo," oddechl si.
I podle zlínského trenéra Jana Jelínka odehrálo jeho mužstvo těžké utkání. „Za stavu 1:0 zahodil Poznar další dvě naše velké příležitosti. Kdybychom gólově ještě víc odskočili, asi by se střetnutí vyvíjelo jinak. Jenže Vyškov naopak srovnal ve druhé půli na 1:1 a hodně ožil. Domácí hnala slušně zaplněná tribuna, diváci jim vlili energii do žil. V prodloužení se ovšem ukázalo, že jsme na tom silově i kondičně lépe. Dobývání soupeřovy branky nakonec skončilo úspěchem. Jsem rád, že Vrašťa potěšil svoji babičku," usmíval se Jelínek.
Vyškovský stoper Jaromír Srubek tak dobrou náladu po závěrečném hvizdu zdaleka neměl. „Zlíňané sice drželi častěji balon na kopačkách, ale nám se dařilo zachytávat jejich ztráty a využívali jsme každou příležitost k rychlým protiútokům. Vyrovnali jsme na 1:1, trefili jsme tyčku a jeden gól nám sudí neuznal. To je s prvoligovým soupeřem podle mého názoru slušná bilance. Vyřazení z poháru samozřejmě hodně mrzí, ale hřeje mě pocit, že jsme se silným protivníkem svedli až skoro do konce naprosto vyrovnanou partii. Ověřili jsme si, že se dá hrát s každým. Takový zápas nás může zase posunout dál," je si jistý Srubek, který v týmu druholigového nováčka hostuje ze Slovácka.
