Článek
„Přijeli jsme v dobré sestavě. Máme kvalitní lavičku. A to se projevilo. Ale až takový jasný výsledek jsem nečekal. Osobně bych Hlučínu tolik branek nedal. Ale pro nás je důležité, že jsme si ten zápas nijak nezkomplikovali. Nic jsme nepodcenili," upozorňoval Bolek.
O co méně měl práce, o to více si rodák z nedaleké Ostravy mohl užívat atmosféry. Diváků přišlo téměř patnáct stovek a mezi nimi i Bolkovi kamarádi a rodina. „Známých, ale i příbuzných se přišlo podívat hodně. Vždyť jsem tu hrál, i když to je už nějakých deset roků. A pořád tady bydlím," vykládal Bolek.
Dvě měsíce nic, teď tři zápasy v týdnu
Plzeňská dvojka zaskakuje za lehce zraněného Matúše Kozáčika. Nastoupil v Evropské lize proti AS Řím (1:1), v lize proti Karviné (2:0) i ve středu v Hlučíně. „Dva měsíce nechytám a pak si dám tři zápasy v šesti dnech a každý v jiné soutěži. Trochu to dneska proti utkání s Římem rozdíl byl," smál se Bolek.
Ten s fotbalem začínal v Ostravě, odkud v roce 2003 zamířil do Liberce, ligu si tam ale nezachytal. V roce 2006 odešel na půl roku hostovat do Hlučína, kde se usadil. „Bylo mi jednadvacet a byl to můj první kontakt s mužským fotbalem. V té době jsem chytal za juniorku Liberce nebo seděl na lavičce prvního týmu. Do Hlučína jsem přišel v zimě v době, kdy hrál o záchranu," lovil v paměti Bolek při cestě do autobusu.
Na to, aby se zastavil doma, čas nedostal. „Rád bych zůstal, ale nemůžu, ráno máme trénink. Snad to vyjde příští týden," říkal Bolek.
