Trpišovský: Tohle je nejvíc. Rozhodčího bychom měli naklonovat. O Ogbua mám strach

Co říkáte na to, že slavíte ve Slavii už sedmou trofej? Počtvrté jste opanovali domácí pohár, třikrát ligu.

Neskromně si jich počítáme osm se Superpohárem. Vím, byl to jeden zápas, ale trofej je v muzeu a oslava byla (úsměv). Samozřejmě je to skvělé, ale každý triumf má svůj příběh. Před časem by asi někdo neřekl, jakou bude mít pohár celkově váhu. Jsou plné stadiony, je to super.

Je tento pohárový triumf ze všech čtyř nejcennější?

Všechna finále byla důležitá. První trofej přišla po půlroce, co jsme ve Slavii byli. Jednou jsme zase museli projít těžkou cestou, kdy jsme museli vyhrát v Olomouci, tady na Spartě a pak v Plzni. Ale nemůže být víc než tohle. Máte za sebou půlku stadionu, je pochod, cítíte extázi lidí. Je mi líto těch, co se sem nemohli dostat. Kdyby byl v Česku stadion pro osmdesát nebo sto tisíc, možná by byl na tenhle zápas vyprodaný. Je nejcennější vyhrát pohár v takové atmosféře a v takovém utkání. Tohle je nejvíc.

Je pro vás tato výhra nad Spartou vzpruhou do ligové nadstavby?

Vůbec. Užijeme si to, to ano, ale od pátku začíná jiná soutěž. Máme před sebou zápas s Bohemkou, na který se musíme soustředit. Bude to jiný zápas, jiný příběh. Není nic staršího než včerejší vítězství nebo porážka.

Jaké finále bylo?

Celkově na velké úrovni. Mám velký respekt k soupeři. Byl to tvrdý boj se vším všudy, ale s velkým respektem, za to dík soupeři. Druhá věc je podpora fanoušků. Pro nás to bylo povzbuzující a zavazující. Myslím, že nám se povedlo zvítězit na hřišti a jim na tribunách. A nesmím zapomenout na rozhodčího (Dalibora Černého). Potřebovali bychom ho naklonovat. Samozřejmě vždy se najdou chyby, ale to, že zápasy takhle probíhají, je jeho kvalitou a vystupováním, které má. Jsme šťastní, všichni přispěli k důstojnému finále. Myslím, že jsme vyhráli zaslouženě. Podali jsme vyspělý výkon týmový i individuální. Hráli jsme to, co jsme chtěli.

Cítil jste i vy osobně zodpovědnost, aby se utkání nezvrtlo?

Jo. Když jsme jeli autobusem na zápas, přišlo nám video z pochodu. Problesklo mi hlavou, co bude, až půjdou fanoušci zpátky. Výsledek nemůžete zaručit, ale museli jsme ze sebe dostat to nejlepší. Byl jsem nadšený, když jsme šli na rozcvičku a viděli ty lidi, ale byl to pro mě taky obrovský závazek. Je to výjimečné. Po semifinále jsem si neuměl představit, jak to tady bude vypadat. Dokonce mě napadlo, jestli to pořadatelé nebudou chtít změnit. Doufám, že se nic nestalo, o žádném problému nevím. Klobouk dolů před organizací, nebylo to určitě nic jednoduchého. Bylo to fakt skvělé.

Čím to, že druhé derby bylo hlavně o fotbale a nemusí se řešit žádné excesy na hřišti? Apelujete na hráče i v tomto směru?

Myslím, že to bylo vyhecované, ale je to hlavně rozhodčím. Cítíte z něj, že chce utkání odpískat co nejlíp. Má respekt všech hráčů. A pak kulturou. Myslím, že nepanuje taková nevraživost jako dřív. Možná je to tím, že trenéři soupeře jsou ze zahraniční. Neumím to přesně nazvat, ale změna za poslední dobu je obrovská. Musí to být rivalita se vším všudy, ale s respektem. Nějaké momenty vždycky přijdou, ale po zápase si podáme ruce. Nejdůležitější je výsledek, pak ten celkový produkt a oba týmy chtějí něco předvést. Je pro ně důležitý výsledek, ale i cesta, jak k němu dojít.

Proč jste nasadil Ibrahima Traorého, který hrál v základní sestavě poprvé od poloviny února?

Kdybychom byli v jiném stavu, asi by nenastoupil. Někteří hráči nám ale chyběli a nedělní zápas proti Hradci se nám sice nepovedl herně a výsledkově, ale běžecky byl velmi náročný. Data některých hráčů jako například Vency Jurečka, Lukáše Provoda a dalších se dotýkala jejich hraničních hodnot. Řešili jsme i jiné varianty, ale Ibra je zkušený. Chtěli jsme nabídku ve středu hřiště, rozumí si s Oscarem. Také dám na některé věci. Vím, že Ibra hrál tři finále a tři vyhrál. A vím, že takoví hráči pak mají silnou mentalitu a sebedůvěru. Vyhodnotili jsme si, že z možností, které máme a že Zafeiris nemohl jít od začátku, je tahle nejlepší. Zafeirise nebo Lukáše Provoda jsme chtěli mít do dalšího průběhu zápasu. Ibra nebo Matěj Jurásek měli utkání rozběhnout s pedálem na podlaze. Věděli jsme, že pak máme dobrá střídání. Obrovský respekt mám před Zafeirisem. Kdyby šlo o jiný zápas, tak by do něj asi nešel. Má nějaké zranění, které ho limitovalo. S Hradcem chtěl střídat, ale musel to dohrát. Dal se zázračně dohromady. Chce míč pod tlakem, věděli jsme, že nás udrží ve hře.

Museli jste po chybě s Hradcem Králové pracovat s brankářem Ondřejem Kolářem?

Tohle je úděl brankářů, nešťastné momenty někdy přijdou. Důležitá je pak podpora trenérů, které má kolem sebe a kteří mu stoprocentně věří. I on sám sobě. Přijde mi, že čím těžší zápas je, víc se vybičuje. Pokud zaváhá, tak v duelech, kdy není tolik v permanenci. Tyhle zápasy mu vyhovují. Je pořád ve hře, soupeři jsou častěji na naší polovině. Navíc je pro nás důležitý svou výškou při centrovaných míčích, kdy jsme cítili deficit. On je jistota.

Co jste říkal na výkon stopera Igoha Ogbua?

Nemám příměr. Dávám deset z deseti nebo devět z deseti, protože nedal gól. Je fantastický, skvělý. Myslím, že je pro nás stejně důležitý jako Sörensen pro soupeře. Nejen výkonem, ale i působením na tým. U Sörensena je to spíš klid, u Igoha emoce, které přenáší na ostatní. Je to velitel, kterého všichni poslouchají na slovo. Dělá dobrá rozhodnutí v klíčových situacích.

Nemáte strach, že by mohl v létě odejít?

Upřímně říkám, že ano. Zaregistroval jsem, že na první jarní derby sem jela spousta skautů na jiné hráče z obou týmů, a pak měli všichni podtrženého jeho. Nedivím se jim. Ale chci, aby tu zůstal. A doufám, že to chce i on. Jen pro dokreslení situace prozradím, že celý týden chodil a říkal, že usíná s tím, že chce držet trofej nad hlavou a ráno se s tím probouzí. Je to hrozně hezké. Má velkou sebedůvěru, kterou nemůže srazit jedna chyba. Po odchodu některých hráčů nám chyběl takhle emoční hráč, dneska ho máme. Jsem z něj nadšený, doufám, že tu vydrží co nejdéle. Hledáme k němu ještě jednoho podobného hráče. Doufám, že to neskončí tak, že bude náhradou za toho, co odejde.

Hlavním hrdinou byl David Douděra. Očekávali jste, že může udělat takový progres?

Podobný příběh píše i Venca Jurečka. Ale z Doudise máme radost. Byl, myslím v dobrém, nízkonákladový hráč. Ale byli jsme přesvědčení, že zapadne do stylu, kterým hrajeme. Hodně jsem sázel na to, že měl ve třiadvaceti přes sto ligových zápasů a že si všechno musel vydobýt. Tam, kam přišel, byl brán trochu s despektem a místo si musel vybojovat. Je naučený rvát se, musel přetrpět v jeho očích křivdy nebo těžké věci. Podle mě mu to pak pomáhá. Další věc je, že Houšťa (asistent Zdeněk Houštecký) hrál s jeho tátou, já se tam ve dvaadvaceti snažil dělat asistenta. Takže nás znal. Udělal velký progres v defenzivní činnosti, zklidnil se. Mám radost z jeho gólu, protože byl chtěný. Pomohla mu reprezentace, důvěra. S Vencou Jurečkou oba zapadli, jsou tahouni.