Připadal si jako v Edenu. Jsem emoční magor, culil se hrdina Douděra

Jak si ceníte výhry na hřišti svého největšího soupeře?

Neskutečný pocit a navíc tady u rivala. jsem nesmírně šťastný za celou Slavii, takže opravdu velká radost. Zvládli jsme to jako tým, takhle by měl výkon vypadat.

A ještě, když jste rozhodl parádním volejem.

Nádherný gól, ale nepotřebuji to úplně ventilovat ven. Jsem rád, že jsme zápas zvládli jako tým a já mu pomohl, stejně jako on mně. Posledních deset minut jsem myslel, že mi upadnou nohy. Mačkal jsme si i body na rukou, abych se nabudil.

Po brance to vypadalo, že až brečíte. Jak jste se v ten moment cítil?

Hodně jsem to prožíval. Ani už nevím, jak vše vysvětlit. Nějakým způsobem jsme byli vychovávaní, každý má nějakou svou cestu. Samozřejmě nějací kluci už mají pohárů více, ale pocit z toho prvního je nepředstavitelný. Já jsem takový emoční kluk, emoční magor. Ani pak nemám slova, abych pocity pořádně vysvětlil. Jde to ze mě od srdce.

Byl to nejdůležitější gól kariéry?

Rozhodně. Neřekl bych nejhezčí, i když byl hezký. Hned, jak jsem míč trefil, věděl jsem přesně, že zapadne do sítě. Takové voleje jsem cvičil na tréninku, s tátou na individuálech nebo s bráchou během covidu. Vím, že když to takhle trefím, zapadne to tam.

Stadion byl na tribunách rozdělený půl na půl, oba tábory byly hodně slyšet. Stíhal jste vnímat kulisu?

Jednoznačně. Fanoušci Slavie byli nepředstavitelní. Když si se mnou přišel popovídat táta, tak říkal, že nečekal, že budou slávističtí příznivci slyšet víc než sparťanští. Cítili jsme se jako doma. Měl jsme pocit, že útočíme na Tribunu Sever. Připadal jsem si jako v Edenu.

Když jste v létě přicházel z Mladé Boleslavi, dokázal jste si představit, že za necelý rozhodnete finále na Letné?

Kdyby mi to někdo řekl, nevěřil bych mu. Mně je to trochu blbé, mohl bych se o sobě rozpovídat, jakou cestu jsem ušel. Ale to by bylo na hodně dlouho, to nemám zapotřebí, vnitřně vím, co jsem prožil. Ale sezona ještě nekončí, chceme titul.

Byl jste také u druhé branky, kdy si vás centr srazili protihráči nešťastně do vlastní brány.

Trochu jsem si hrál na Máru Matějovského, který mi míč vždycky takhle ťopnul a já si tam doběhl. Chtěl jsem to také zkusit. Myslím, že jsem hledal Micka van Burena, hráči Sparty se srazili a byl z toho gól.

Cítili jste od první minuty, že jste na hřišti lepším týmem?

Byli jsme dobře takticky připravení a věděli jsme, že herně i běžecky jsme kvalitnější. Soustředili jsme se pokorně každý na svůj výkon a z toho pak vznikne tým.

Jak je triumf důležitý do zbytku sezony, kdy si to se Spartou rozdáte o titul?

Z psychologického hlediska rozhodně důležitý, tým nabudí. Podobné zápasy jsou jen o psychice. Když hrajete za Spartu nebo Slavii, jste fotbalista a něco umíte. Pak záleží, kdo utkání lépe zvládne. Tři letošní zápasy nasvědčují, že Slavia je mentálně výš.

Co říkáte na výkon sudího Dalibora Černého, jenž pískal i nedávné derby?

Nechci lézt nikomu do zadku, ale musím smeknou klobouk. I co se týče komunikace je nejlepší v lize. I když za ním doběhnu a snažím se mu něco říct z mého pohledu, tak mi pokorně, zdůrazňuji pokorně, odpoví, jak to viděl. A konec, já mu poděkuji. Není arogantní jako někteří jiní ligoví sudí. Hráčům tohle pomůže, komunikace je důležitá v životě i na hřišti.