Článek
Jasně, pokud jsou všichni fit, Paluska (zatím) místo v základu nemá. Přes Sampsona Dweha, Svetozara Markoviće a Václava Jemelku by se do sestavy cpalo poměrně obtížně snad každému. Ale to, že Paluskovo renomé v očích realizačního týmu Viktorie neustále stoupá, platí za nezpochybnitelný fakt.
Ještě v únoru trávil důležitý duel se Slavií (1:3) na lavičce, přednost dostal pětatřicetiletý Hejda, řadou těžkých mačů ostřílený borec. Plzeňská legenda.
Teď už je Paluska tím, na koho Miroslav Koubek a spol. ukážou, když jedna z opor zadních řad vypadne. Jako se to stalo právě Markovićovi.
„Měl drobnější problém v oblasti spodní poloviny těla, tak jsme ho nechali doma,“ vysvětlil Trousil, proč se Srb na soupisce pro duel v Ďolíčku neobjevil.
Na pravou stranu stoperské trojice se tak postavil Paluska, čímž odsunul Liberijce Dweha doprostřed. V bouřlivém prostředí se skvělou atmosférou obstál. Stejně jako ve sprinterských soubojích s rychlíkem Dominikem Pleštilem a ostrých střetech s klokaním bijcem Júsufem Hilálem.
„Zrovna souboje s ním pro mě byly hodně těžké,“ vyznal se Paluska. „Ale zvládal je velmi dobře,“ chválil Trousil. „Jsme moc rádi, že se do toho dostává. Když nám vypadl Marković, neměli jsme vůbec strach. Věděli jsme, že zápas odehraje velmi dobře,“ pokračoval Koubkův asistent.
Ačkoliv je na mladíka v tréninkovém procesu tak trošku pes.
Ještě aby ne, když právě na jeho fleku odkroutil v lize dvanáct sezon…
„Stopera jsem hrával, takže na něj mám velké nároky. Třeba co se týče organizace hry. Cítím, že jeho ostych pomalu mizí. Minulý rok ještě na základ neklepal. Teď ukazuje velkou kvalitu,“ chválil Trousil.
Mladý učeň si pozornosti svého nadřízeného užívá. „Je super, že hrál taky stopera. Velké plus. Na tréninku mi pořád něco říká, radí mi při každém cvičení. Jsem za to moc rád,“ těší Palusku, který se v plzeňském A-mužstvu poprvé objevil v minulé sezoně. Od té doby minuty plíživě přibývají. A zřejmě i nadále budou.
