Hlavní obsah

Na rozhodující penaltu se nikomu ze Středočechů nechtělo. Šel proto kapitán, trefil břevno a naději na pohár pohřbil

Chomutov

Na šestou penaltovou sérii se už nikomu z mladoboleslavských hráčů nechtělo. Pět exekutorů mělo své pokusy za sebou, šestý ani určený nebyl. „Viděl jsem, že se na penaltu nikdo nehrne, takže jsem na ni šel já. Bohužel, ta rána měla jít o trochu níž,“ soukal ze sebe mladoboleslavský kapitán Petr Johana, jehož bomba rezonovala jen o břevno a ukončila pohárové finále. Pro Středočechy nešťastně. Před dvěma lety v Jihlavě po rozstřelu s Olomoucí slavili zisk trofeje, v páteční noci zažívali v Chomutově naopak smutek.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Jablonečtí záložníci Jan Kopic (vlevo) a Ondřej Vaněk s vítěznou trofejí.

Článek
Fotogalerie

„Přitom jsem celý týden do hráčů pumpoval, že pohár vyhrajeme a sezónu zakončíme úspěšně. Proto teď vládne v kabině obrovské zklamání. Před dvěma lety nám rozstřel vyšel, teď jsme po něm smutní," přiznával mladoboleslavský kouč Ladislav Minář rozčarování, jež prýštilo z něho, stejně jako z hráčů.

„První poločas jsme hráli dobře, ale po změně stran nám docházely síly. Po všech problémech a zdravotních potížích, které jsme v průběhu sezóny měli, celkem logicky. Vždyť v Chomutově dostal těsně před finále Štohanzl horečku a nemohl nastoupit, Nešpora jsem musel střídat. Bylo toho prostě v průběhu celého jara moc. A před konfrontací s Jabloncem obzvlášť," glosoval Minář finálovou partii Poháru České pošty.

Dočasný kouč děkoval Peltovi

V jablonecké šatně naproti tomu explodovala neskutečná euforie. Ze získané trofeje i vstupenky do pohárové Evropy, díky níž klub šéfa českého fotbalu Miroslava Pelty nakonec zachránil zpackané uplynulé týdny.

„Ještě jsem s Peltou nestačil promluvit, ale jsem strašně šťastný za šanci, kterou mi dal. A vůbec mně nebudu vadit, když se v létě zase vrátím k juniorce," rozplýval se dočasný jablonecký kouč Roman  Skuhravý, který po ostudném debaklu Jablonce v ligovém duelu na Slavii vystřídal na lavičce trenéra Vaclav Kotala.

Od té doby s mužstvem neprohrál a v Chomutově ho dovedl k pohárovému triumfu. „Vyhráli jsme pohár za jeden poločas, protože v první půli jsme to nebyli my. Vyloženě jsme se báli hrát," přiznával Skuhravý objektivně. „Za to po přestávce jsme byli na trávníku dominantní, neboť s příchodem Pitáka a Kopice jsme oživili hru a měli čtyři vyložené šance, které měly skončit gólem a na rozstřel tudíž vůbec nemuselo dojít."

Kopic nervozitu necítil

Hráči si se svým provizorním trenérem notovali. „Není to pro nás žádné zadostiučinění, protože jsme nepociťovali žádnou krizi, o níž se mluvilo a psalo. Chtěli jsme pohár vyhrát, což se povedlo, a proto prožívám nejkrásnější chvíle kariéry. S Jabloncem jsem skončil v lize druhý i třetí, ale žádnou trofej jsem s ním nevyhrál. Až teď. Pocity jsou o to působivější, že jsme společně s gólmanem Špitem v mužstvu služebně nejstarší," přiznával Luboš Loučka, jenž mužstvo dovedl k triumfu s kapitánskou páskou na rukávě.

„Byl to nejkrásnější zápas mé kariéry a nejdůležitější góly, které jsem vstřelil. Na rozhodující penaltu jsem si věřil a ani jsem nebyl nervózní. Chtěl jsem napálit míč doprostřed brány, což se povedlo," doslova se rozplýval Jan Kopic, který Jablonci vlastně pohár vystřílel. Nejprve vyrovnal a dovedl finále k penaltovém rozstřelu, při něm pak proměnil v šesté sérii rozhodující pokus.