Článek
Právě on byl mužem, který mohl pod drobnohledem pozorovat první trenérské krůčky dnešního velikána mezi kouči. Přitom začátek byl celkem nevinný. „Hráli jsme spolu v Čechii Karlín přebor. Chyběl trenér v dorostu, tak jsme to vzali,“ pravil Staněk.
A pak začalo dlouhé bratrství.
Když benátský trenér začal po utkání vyjmenovávat, kde všude se šéfem slávistické lavičky působil, znělo to skoro jako nekonečný výčet míst. „Spolupracovali jsme v různých pozicích. Jindra poté dělal šéftrenéra mládeže v Xaverově, vzal si mě s sebou. Trénoval jsem dorost a postoupili jsme asi o tři soutěže. Pak jsme spolu šli do Kolína, Sparty, Bohemky, Hradišťka, Viktorky…,“ vzpomínal Staněk.
Právě v žižkovském klubu se parťáci vydali rozličnými směry. „Po půl roce jsem skončil. Nechtěl jsem už pokračovat na profi úrovni, měl jsem svoji práci,“ vysvětloval kouč třetiligového mužstva, že tehdy zvítězilo asi to racionálnější z možných rozhodnutí. Jen málo povolání je totiž méně stabilních než trenéřina. Navíc v nižší soutěži…
Přitom kdyby tehdy pokračoval po Trpišovského boku, dost možná by sešívané na souboj s Benátkami chystali spolu. Jako jeden muž. Sám Staněk ale říká, že by neměnil: „Nijak netrpím. Mám svoji firmu. Člověka samozřejmě občas napadne, že by mohl být tam, co kluci. Ale jsem vážně spokojený. Úroveň třetí ligy mi vyhovuje.“
A je mu jasné, že úspěchy někdejšího kolegy nejsou dílem náhody. „Jindra byl vždycky nadčasový. Dneska mají kluby spoustu expertů, kteří analyzují situace u videa. On to všechno viděl už ze hřiště. Tímhle, a tím, jak jedná s hráči, pro mě byl vždy velkou inspirací,“ prohlásil Staněk.
Po pohárovém vypadnutí se Slavií jej může hřát i pocit, že strůjci jejích úspěchů a dlouholetému kamarádovi výrazně dopomohl rozjet kariéru.
