Článek
Cesta domů z Liberce byla veselá?
Byla fantastická! Obrovská euforie. Zapívali jsme si, probrali zápas, poplácali se po ramenou. Všichni byli nadšení. Tak jak to má být. A jdeme dál.
Jak se vám spalo?
Pomalu jsem z té radosti nemohl ani usnout. Furt to ve mně vřelo. Šel jsem spát o trochu dýl, ale snažil jsem se rychle zabrat, protože dneska jsem musel jít zase do práce. Ale jakmile jsem už usnul, spalo se mi nádherně.
Den volna jste si vzít nemohl?
Dělám v jedné společnosti v IT a volno jsem ani neřešil, jelikož do práce chodit musím. Samozřejmě bych se rád věnoval jen fotbalu, ale taková je zkrátka situace. Takže v půl sedmé byl budíček a do práce jsem normálně dorazil. (usměje se)
Jak vás kolegové přivítali?
Jsou z toho nadšení. Fandí mi, snaží se mě co nejvíce podporovat. Zápas sledovali všichni. Je to obrovský úspěch a jsme rád, že to takto dopadlo. Je to takový malý zázrak.
Všichni vaši spoluhráči jsou někde zaměstnaní?
Ano, pracuje většina hráčů. Někteří tedy ještě chodí do školy a ti možná chodí jen na brigády, ale jinak vesměs všichni starší pracujeme.
Kam tenhle zápas ve své kariéře řadíte?
Určitě je to jeden z top tří zápasů. Začínal jsem s fotbalem ve Slavii, ale byl jsem ve druhé lize na Žižkově a v Olympii Radotín. Trochu bych to přirovnal k utkáním v druhé lize, když jsme hráli proti Ostravě nebo Olomouci. Také šlo o fantastický duely. Ale šlo o zápasy v rámci druhé ligy, teď hrál třetiligový tým proti prvoligovému, rozdíl byl větší.
Co se vám honilo hlavou, když jste nastupoval proti hráči jako The Gebre Selassie?
Jestli mi něco probíhalo hlavou, tak možná to, že by si měli obecně ligoví fotbalisté vážit toho, kde jsou a že jim to v kariéře vyšlo. Člověk, který hraje ligu si musí vážit každého kola a dne, protože nedej bože se může cokoliv stát a z ničeho nic může všechno skončit... Zase jsem si uvědomil, jak je ta hranice tenká. U mě byla, měl jsem hroznou smůlu.
Co se stalo?
Před čtyřmi lety jsem měl na stole smlouvy od dvou prvoligových týmů a myslel si, že mi to konečně vyjde, ale bohužel jsem se na dost dlouhou dobu zranil, měl jsem problém se svalem. Šestkrát jsem se vrátil a šestkrát se zranil. Až to vyústilo v operaci kyčle, což mě zastavilo na dva tři roky. Teď jsem rád, že můžu stát zase v brance a normálně fungovat. Jsem teď strašně rád, že jsem ve Zbuzanech. Vážím si toho a doufám, že se karty zase otočí.
Věříte tedy ještě v prvoligové angažmá?
Ano, doufám v něj. Fotbal dělám proto, abych se ještě posouval. Ještě mám čas a kdo ví, co bude? Před měsícem a půl jsem ještě neměl angažmá po konci v Zápech. Nevěděl jsem, co a jak. Do sezony zbýval už jen týden. A díky bohu mi zavolal pan Smejkal (zástupce hlavního sponzora) a řekl mi, že mě Zbuzany chtějí. Mluvil jsem s panem Douděrou (trenér), který mi říkal, ať to jdu k nim zkusit. Týden před sezonou už bývají týmy nachystané, takže jsem už ani nečekal, že by něco takového přijít mohlo. A strašně si toho vážím, že tady můžu být, lidí okolo sebe, skvělé party, realizačního týmu, majitele a trenéra. Má situace nebyla jednoduchá a oni mi pomohli. Doufám, že za těch několik kol jsem jim to alespoň z poloviny vrátil.
Koho si přejete v dalším kole?
Osobně bych chtěl Spartu, Slavii nebo Ostravu. Ale co přijde, to přijde. Přál bych si hlavně nádhernou atmosféru, abychom si to všichni užili.
