Článek
Reprízu losu jste hodně kritizoval. K utkání jste se však postavili čelem - neříkáte si teď, že vás osud odměnil?
Nezlobte se na mě, ale opakovat los druhé nejdůležitější soutěže je ostuda. To jsem během kariéry ještě nikdy nezažil. Ale na Slovácko jezdím rád. Nový stadion, slušné návštěvy. Domácí šetřili tři klíčové hráče, jinak nastoupili prakticky kompletní. Pro nás byl pohár cennou konfrontací s mužstvem, které má čerstvé zkušenosti z pohárové Evropy. Sedm gólů je dost. Když už jsme se chystali na prodloužení, Douděra to v 93. minutě výborně vyřešil a rozhodl. Byli jsme šťastnější.
Zmiňujete cennou konfrontaci se silným ligovým soupeřem. Aktuálně jste na příčce zaručující baráž o postup - jenže po dobu jejího trvání z ní ještě žádný druholigový tým na úkor prvoligového vítězně nevyšel. Dodal vám postup přes Slovácko sebevědomí, že i z baráže může cesta nahoru vést?
Tak především, máme odehráno teprve deset kol a dalších dvacet je před námi. To je strašně moc. V pondělí hrajeme v Olomouci s jejím béčkem, které určitě posílí někdo z áčka. Upozornil jsem hráče, že nás tam čeká o sto procent jiný zápas. Cíl je dál vyhrávat. Uspět v baráži je těžké, ale stoprocentní úspěšnost prvoligistů není navždy. Jednou ji někdo z druhé ligy prolomí, nebo se třeba systém vrátí k přímému postupu dvou mužstev.
Dukla za poslední sezony zásobila nejvyšší soutěž pěknou řádkou hráčů. Jste na vrchu, vyřadili jste Slovácko, je na vás prostě vidět. Nemáte obavu, že vám v zimě zase nějaké opory seberou?
Může se to stát. Máme dohodu, že pokud nepůjde o mimořádnou nabídku, nikoho bychom pouštět nechtěli. Ale když nějaká taková přijde, určitě si sedneme se sportovním ředitelem Pepou Jinochem a majitelem, který pak rozhodne. Klukům říkám, ať hrají za Duklu, a taky za sebe. Pokud majitele nějaká větší nabídka osloví, pak já nebudu ten, který by hráčům bránil ve štěstí.
Petr Rada porovnává působení pod Miroslavem Peltou a Danielem Křetínským.Video: Sport.cz
Na Slovácku jste byl naměkko ne z výhry, ale z reakce hráčů soupeře, které jste dříve trénoval.
Bylo jich dost, Trávník, Mihálik, Kadlec, Holzer, Břečka, znám se i s Petrželou nebo Brandnerem… Řada z nich se ke mně hlásila a popřáli mi štěstí. Třeba Trávník. Nebo i Holzer, který přitom za mě ve Spartě moc nehrál a mohl by tak na mě být naštvaný. To mě moc těší. Nemám moc ve zvyku chodit před zápasem z kabiny. Tentokrát mě před stadionem čekali dva Kadlecové. Syn Michal a táta Míra, kterého jsem už dlouho neviděl. Také moc příjemné setkání. Mám rád i trenéra Svědíka, překonal nedávno nemoc, držím mu palce. Po utkání pak na mě čekalo pět chlapů starších než já, abychom se společně vyfotili. Tak jsem jim říkal, ať si toho váží, že už jsem u nich třeba naposledy. Zasmáli jsme se. Jak člověk stárne, víc takové momenty docení.
V minulosti jste seděl na lavičce Slavie i Sparty. Zmínil jste, že váš zápas svou úrovní trumfl nedělní duel v Edenu, který jste nazval nejhorším derby století…
Vycházím z toho, že jsem před utkáním prvního s druhým četl, že nás čeká derby století. A pak tohle… O to víc jsem zklamaný. Já jsem taky rapl, ale co se v derby dělo, to bylo o dva stupně níž… Podle mě visel malér ve vzduchu celý týden předem, atmosféra byla plná nenávisti. Vinu nesou i funkcionáři, výrokům typu, že bude hořet Eden, z jejich strany fakt nerozumím. Mám spoustu známých, bavil jsem se tak se sto, sto padesáti lidmi, třeba i z řad umělců. A nenašel se jeden jediný, který by se o derby vyjádřil pozitivně.
Takže i vás, takového bouřliváka, třeba šarvátka okořeněná čtyřmi červenými kartami šokovala?
Dobře, já taky často vyletím. Ale nestalo by se mi, aby si na lavičce vyskakovali asistenti, kustodi… To bych si ohlídal, za to má odpovědnost hlavní trenér. Pravdou je, že když jsem já trénoval Slavii a Spartu, tvořilo realizační tým tak čtyři, pět lidí. Dneska jich je dvacet, takže je těžší všechny ohlídat. Nechci jim radit, mají úspěchy. Ale za lavičku mají odpovědnost trenéři.
