Článek
„Že jsme proti sobě nenastoupili mrzelo spíš naše okolí, nás dva ani tolik ne, protože oba jsme soubojoví hráči. Hrozilo by, že bychom se střetli, což by nemuselo dopadnout dobře. Ani jeden před souboji neuhýbáme," usmál se Matěj, který proti svému bratrovi zatím hrál jen v přátelských utkáních.
V soutěžním ještě nikdy a stále to platí, neboť jabloneckým trenérům pohárový duel posloužil i jako příprava na následující dva zápasy: v lize se Slavií a v Konferenční lize doma s Alkmaarem a Kubistu hned po pauze vystřídali Zeleným.
„Stáhli jsme ho, protože nemůže kvůli červené kartě hrát v poháru proti Alkmaaru a druhý stoper Zelený zase v příštím kole v lize na Slavii. Potřebovali jsme vyzkoušet Surzyna ve středu obrany s jedním i druhým stoperem," vysvětlil asistent jabloneckého kouče Zdeněk Klucký.
Jejich táta Jan Kubista, mimochodem bývalý československý běžec, specialista na střední tratě, jenž jako první v Československu zaběhl 1500 metrů pod 3:35, tak přímo na Střelnici o vzájemné souboje svých potomků „přišel".
„Máma byla v práci, ale ta by stejně nedorazila, protože by se bála, že si něco uděláme," prozradil mladší z Kubistů, povoláním defenzivní záložník. Tedy stejně jako Vojtěch, jenž však momentálně v zelenobílém dresu plní úkoly ve středu obrany.
Přejeme si úspěchy, říká Vojtěch Kubista
„Jednoznačně by bylo lepší nastoupit spolu v jednom týmu než se pokopat navzájem," přitakal jeho fotbalově úspěšnější sourozenec Vojtěch. „Hodně si fandíme a přejeme úspěchy, jsme často v kontaktu," dodal.
Zatímco Vojtěch Kubista odehrál drtivý počet zápasů v jabloneckém dresu v nejvyšší soutěži, jeho brácha si připsal v zelenobílém dresu jeden jediný start v domácím poháru, jinak zápasy střádal v nižší soutěži za Varnsdorf.
„Trénoval jsem oba dva a každý je jiný. Oba jsou bojovníci, ale Vojta je daleko rychlejší a dynamičtější. Matesovi tohle chybí. On však ví, kde má své limity, je to chytrý kluk. Mohl studovat vejšku, rozhodl se pro fotbal. A jsem rád, že ho v týmu mám, protože je to srdcař," porovnal oba kouč Varnsdorfu Pavel Drsek, který v Jablonci jako kouč působil.
„Vlastně on rozhodl ještě v juniorce, že se fotbalu věnuju. Když jsem se chtěl vydat spíš studijním směrem, přemluvil mě, ať zůstanu u fotbalu. A jestli ještě sním o první lize? Budu se snažit, co to dá. Samozřejmě věk člověk nezastaví a jsem i realista, nějaký rozdíl vidím. Ale budu pracovat na sto procent a třeba to jednou vyjde," rád by ještě Matěj napodobil svého staršího bratra a rovněž nakoukl do elitní ligy.