Článek
Jde o výrazné zlepšení oproti poslední zprávě z října loňského roku. Ta uváděla, že v Česku se po Brazílii odehrává druhý nejvyšší počet podezřelých sportovních zápasů. „Neříkám, že jsme na tom byli dobře, ale zase tak špatně také ne,“ podotýká Javůrek.
A vysvětluje: „Část zemí si nechává monitorovat jen první a druhou ligu. Vyspělejší země jako my sledují i třetí ligy, divize nebo přátelské zápasy, což některé asociace nedělají. Proto si myslím, že někde jsou na tom hůř než my,“ rozvádí Javůrek svou myšlenku.
Právě nižší soutěže, tedy ČFL, MSFL nebo dorostenecká liga, jsou terčem sázkařských gangů, protože nejsou pod takovou veřejnou kontrolou jako první dvě ligy. Navíc tuzemská asociace usiluje i o obnovu důvěry po aférách spojených s bývalým svazovým místopředsedou Romanem Berbrem.
Zlepšení podle dat Sportradaru nastalo v celé Evropě, podezřelých zápasů v ní ubylo o 37 procent, což ukazuje největší progres mezi kontinenty. Celosvětově však zůstává match fixing velkým problémem, výnosy z této trestné činnosti se pohybují v miliardách korun.
„Není to důvod k oslavě. Je to pro nás signál, se kterým budeme pracovat. Boj proti match fixingu má pevné místo ve fotbalové asociaci. Nechceme ve svém úsilí polevit. Budeme pokračovat ve spolupráci s vnějšími organizacemi a institucemi a utahovat šrouby uvnitř asociace,“ říká předseda fotbalové asociace Petr Fousek.
Co nejvíce zamezit ovlivňování zápasů a pokoušet se ho vymýtit se snaží FAČR ve spolupráci s dalšími sportovními svazy, Národní sportovní agenturou, policií, ministerstvy, sázkovými kanceláři, UEFA, FIFA či dalšími národními fotbalovými asociacemi.
Vede také osvětu. Javůrek se svými spolupracovníky objíždějí kluby po republice, kde o match fixingu vyprávějí mládežníkům. Se svým příběhem je často doprovází Filip Firbacher, jenž se jednou zapojil do pokusu o ovlivnění zápasu, což mu rázně zabrzdilo kariéru. Za poslední měsíce slyšely povídání o nástrahách match fixingu stovky mladých fotbalistů.
Právě mladí hráči jsou nejzranitelnější. Ti, kteří manipulují se zápasy, na ně cílí. „Prošli akademiemi velkých klubů a jsou na pomezí profesionálního a poloprofesionálního fotbalu, třeba někde ve třetí lize. K fotbalu musejí mít ještě nějaký přivýdělek,“ dává modelový příklad Jiří Hendrich, který byl do loňského roku integrity officerem a teď je kromě jiného například členem právního oddělení asociace.
„Když pak přijde nabídka na jednoduché ovlivnění zápasu, může být zajímavá a hráč může být náchylný ji přijmout. První nabídkou to ale nekončí, pak přicházejí další, těžko se z toho vystupuje. Samozřejmě hráč i hodně riskuje. Pokud by se pak dostal do ligy a přišlo se na to, byl to to pro něj konec,“ dodává Hendrich.
„Navíc když se úkol nepovede splnit a sázka nevyjde, manipulátoři chtějí své peníze zpět. Hráči se stávají vydíratelnými, je jim vyhrožováno,“ připojuje Javůrek. To vše slyší mladí talenti na přednáškách, aby v případě, že by se s podobnou nabídkou setkali, odmítli a ideálně i případ nahlásili.
Skupina, která chce ovlivnit zápas, bývá početná. V Česku má tzv. prostředníky, kteří oslovují hráče (zpravidla obránce či brankáře, protože je snazší nechat si gól dát než vstřelit). Nad nimi stojí evropské (často balkánské) spojky, které například zajišťují například účty, přes které se sází nebo dodávají peníze prostředníkům. Podvodná operace pak končí na asijském sázkařském trhu, kde se sází z falešných adres nebo se uplácejí bookmakeři, aby byly zápasy třeba nižších českých soutěžích vypsány.
Vše se děje živě. Hráči na hřišti pak od prostředníka dostávají signál, že mají něco udělat. Signálem může být například čepice na hlavě, omotaná šála, nasazený kabát. Každý pak znamená jiný úkol. Sází se zpravidla na zápasy, které se hrají dopoledne o víkendech nebo ve všední dny, kdy není nabídka tak bohatá.
Podvodníci totiž potřebují, aby na daný zápas sázeli i jiní lidé. Aby své chování ještě více zamaskovali, tak někdy když nasadí na domluvené příležitosti určitý objem peněz, vsadí i proti, což jim sice zkrátí zisk, ale nevyvolá podezřelé výkyvy u Sportradaru.
Českým fotbalovým prostředím nedávno zarezonovalo, jak se vyvíjel případ záložníka Michala Hladíka, jehož etická komise potrestala za pokusy o ovlivnění utkání zákazem činnosti na patnáct let. Odvolací komise mu distanc zkrátila na čtyři roky a etická komise pak rezignovala.
„Slýchám, že match fixing je beztrestný, ale tento názor vůbec nesdílím,“ přibližuje Fousek. „Etická komise a odvolací komise jsou nezávislé. Stejně jako například v justici máme dvoustupňové řízení. A druhý stupeň může měnit, rušit, schvalovat rozhodnutí toho prvního,“ pokračuje předseda asociace.
„Vše se musí odehrávat v prvním rámci disciplinárního řádu. Nechci se pouštět do debaty, kolik měl dostat Hladík, od toho jsou odborníci v etické a odvolací komisi. Ovšem tyhle případy pak končí i u soudu a pro ten je důležité rozhodnutí odvolací komise, se kterým se pracuje,“ popisuje Fousek.
Ostatně i Hladíkův případ se k civilnímu soudu dostane. „A na rozhodnutí odvolací komise záleží, jakou máme šanci vyhrát,“ dodává generální sekretář asociace Martin Procházka.
