Pánové, proč ta panika? Baráž o Katar vám neunikne, i kdybyste skončili ve skupině poslední

Racionálnější hned po losu bylo a v současné situaci je uvažovat o baráži. Zvláště když účast v ní by české reprezentaci neměla na 99,9 procenta uniknout. Už i proto, že má ve skupině právě Wales, což byl při losu dar seslaný z fotbalového nebe. Nebo možná i šampionátového, což se ale teprve ukáže.

Na mistrovství světa 2022 postupuje z Evropy celkem třináct reprezentačních týmů. Deset vítězů kvalifikačních skupin má garantovaný přímý postup, o tři zbývající účastnická místa se utká deset týmů, které skončí ve svých skupinách na druhé příčce, a dva celky, jež vyhrály své skupiny předchozího ročníku Ligy národů.

A právě vítězství ve skupině Ligy národů představuje pro českou reprezentaci terno. V sestaveném žebříčku vítězů skupin Ligy národů totiž figuruje na sedmé příčce, která jí baráž víceméně garantuje.

Je totiž víc než pravděpodobné, že první čtyři reprezentační mužstva, tedy Francie, Belgie, Itálie a Španělsko, skončí ve svých kvalifikačních skupinách na prvním či druhém místě, takže se jich možnost dostat se do baráže z Ligy národů týkat nebude.

O dvou místech by se tudíž rozhodovalo mezi Walesem, Rakouskem a českým národním týmem.

Rakousko má svou skupinu F navíc rozehranou dobře, neboť po dvou zápasech figuruje v tabulce na druhé příčce, Wales pak hraje ve skupině s českou reprezentací, což situaci ještě víc zjednodušuje.

Z toho plyne, že pokud nedojde v případě Francie, Belgie, Itálie a Španělska k nějakému excesu, má Šilhavého výběr účast v baráži jistou bez ohledu na to, na kterém místě v tabulce skupiny E skončí. I kdyby skončil poslední za Belgií, Walesem, Běloruskem a Estonskem, baráž si zahraje.

Komplikace nastává ovšem s tím, z jaké pozice do ní vykročí. Z týmů na druhých příčkách kvalifikačních skupin bude totiž vytvořena tabulka určující pořadí podle bodového zisku a skóre. Týmům z šestičlenných skupin se přitom nebudou samozřejmě počítat výsledky se soupeřem, jenž skončí ve skupině poslední.

Na jedenáctou a dvanáctou příčku této tabulky pak budou zařazeni dva účastníci baráže z Ligy národů.

V barážovém semifinále hraném na jedno utkání se pak utkají týmy z první až šesté příčky s mužstvy na sedmém až dvanáctém místě, přičemž o dvojicích rozhodne los.

Výhodu domácího prostředí budeou mít ovšem reprezentace postavené na žebříčku výše, tedy celky na prvním až šestém místě.

Šest vítězů semifinále postoupí do finálové fáze, kde rozhodne pro změnu los, které mužstvo bude hrát doma a které venku.

Tři vítězové baráže poté doplní desítku vítězů evropských kvalifikačních skupin na třináct týmů, které budou zastupovat fotbalovou Evropu v Kataru.

Komplikace tudíž pro českou reprezentaci plyne z žebříčku, který se bude pro baráž sestavovat.

Umístění na druhé příčce skupiny E při adekvátním bodovém zisku a skóre by jim zamezilo. Pokud by totiž Šilhavého celek získal ve zbývajících pěti kvalifikačních zápasech alespoň dvanáct bodů, což znamená porazit doma Wales a Estonsko a získat šest povinných bodů s Běloruskem, mohl by reálně počítat s tím, že mu bude patřit jedna z prvních šesti příček zmiňovaného žebříčku.

V praxi by to znamenalo, že v barážovém semifinále narazí na papírově slabšího soupeře, a navíc bude mít výhodu domácího prostředí.

Cesta do baráže prostřednictvím Ligy národů by naopak představovala pozici na jedenáctém nebo dvanáctém místě vytvořeného žebříčku, a tudíž papírově silnějšího protivníka a pochopitelně i utkání na jeho hřišti.

Varianty baráže, která se bude hrát příští rok v březnu, jsou pochopitelně trenérovi české reprezentace Jaroslavu Šilhavému a jeho realizačnímu ansámblu jasné, teď se ovšem jimi musí řídit. Nasměrovat tým k druhému místu v tabulce, protože z něho by měl být úspěch v baráži schůdnější a vize účasti na šampionátu v Kataru reálnější.