Článek
Kde vás vlastně zpráva o tragédii zastihla?
Měli jsme hrát ligový zápas, byli jsme na hotelu. Čekal jsem na Kudyho (spoluhráč Ondřej Kúdela), že půjdeme na snídani. Na chodbě jsem potkal trenéra Dolla, který mi oznámil, že se hrát nebude. Odpověděl jsem mu, že jako vtípek dobrý. Řekl mi, ať se podívám na internet. Vyndal jsem z kapsy telefon a bylo mi hned jasné, proč se nebude hrát.
Jak vám bylo v první chvíli?
Zůstal jsem stát, nebyl jsem schopný říct slovo. Zasáhlo mě to obrovsky. Měl jsem podobné pocity smutku, jako když mi bylo osmnáct a dozvěděl jsem se, že při havárii letadla v Jaroslavli zemřeli tři čeští hokejisté.
Je tragédie stále tématem číslem jedna v kabině Persije?
První dny byla. Jeden ze spoluhráčů je ikonou Aremy, na jejímž stadionu se tragédie stala. Hrál tam spoustu let, má tedy ve městě hodně kamarádů. Jeden z nich na utkání byl. Naštěstí se nedostal na trávník, kde se tragédie odehrála. Seděl ve VIP. Měli jsme od něj informace z první ruky. Říkal, že na ten večer do smrti nezapomene. Byla prý otevřená jediná úniková brána, pro deset tisíc lidí... Viděl umírat ženy, děti. Jsem táta dvou krásných holek. Obraťme list, prosím, není pro mě lehké o tom mluvit.
Michael Krmenčík v dresu Jakarty
Indonéský svaz reagoval přerušením nejvyšší soutěže. Už je známý termín, kdy se začne zase hrát?
Liga je pořád přerušená. Neví se, kdy se začne hrát, ani kdy se bude končit. V listopadu a v prosinci bude mistrovství světa, všechny soutěže na světě musejí mít pauzu. Můžeme poslední týdny jenom trénovat.
| „Jsem rád, že Michael naplňuje očekávání Persije. Střílí góly, patří mezi opory. V klubu si ho považují, je oblíbený u fanoušků. Hodně důležité je, že je v Jakartě spokojený i po životní stránce, s rodinou jsou šťastní. Mrzí mě, že někteří lidé v Česku angažmá Michaela v Indonésie zpochybňují a tvrdí, že fotbalově upadne. Což samozřejmě není pravda, v tamní lize působí spousta Jihoameričanů, soutěž má svoji kvalitu.“ |
| Daniel Smejkal, manažer agentury IFM-M, která Krmenčíka zastupuje |
Nejsou ani signály, kdy by se mohla liga rozeběhnout?
Zatím ne. Nikdo neví, jestli za týden, za čtrnáct dnů nebo až déle. Potom se ale zřejmě bude hrát sobota-středa, aby se manko dohnalo.
Šéf indonéského fotbalového svazu ale uvedl, že liga se spustí až se tragédie z Aremy vyšetří...
V úterý přijel do Indonésie zástupce FIFA, byl se dívat na stadiony. Všichni chtějí mít jistotu, že k další podobné tragédii už nedojde. Spoluhráči tvrdí, že až se začne hrát, tak nějaký čas asi bez diváků.
Musí být nepříjemné, když se připravujete, a nevíte, kdy budete moct hrát zápasy.
Měli jsme několik dnů volno, dostali jsme od trenérů individuální plány. Plnil jsem je na Bali, kam jsme odletěli s rodinou. V úterý jsme měli první společný trénink po devíti dnech. Teď se budeme připravovat v domácích podmínkách.
Jak jste se v Indonésii adaptoval na odlišný způsob života, na počasí, na tamní styl fotbalu?
Na fotbal jsem si zvykl rychle, ale s horkem se pořád peru. Je tady pořád devadesátiprocentní vlhkost. Asi ještě nějaký měsíc potrvá, než si úplně zvyknu. Když trénujeme dopoledne, pocitově je sedmatřicet až čtyřicet stupňů. Pro Evropana velký nezvyk. Naštěstí zápasy se hrají večer.
Michael Krmenčík s Danielem Smejkalem (vlevo), ze společnosti IFM-M, která útočníka zastupuje, a s Ali Ferasem (vpravo), partnerem společnosti pro exotické země.
Dovedete si představit, že byste hráli odpoledne?
Kluci mi říkali, že v době pandemie koronaviru se jedna sezona indonéské ligy odehrála během tří měsíců na jednom místě na Bali. A některé zápasy měly výkop ve tři, ve čtyři odpoledne. Nedovedu si představit hrát fotbal v tenhle čas každý třetí den. Maximálně jednou za čas.
Před přerušením soutěže jste chytil střeleckou formu, na kontě máte už pět gólů. Vzbudily ohlas fanoušků i médií?
Dával jsem rozhovor před měsícem, pral jsem se ale s angličtinou. Od té doby raději na rozhovory nechodím. (směje se) Ohlas moje góly měly, navíc jsme udělali rekordní vítěznou sérii v historii Persije. Fanoušci jsou nadšení, že se nám daří. Dávají i nám s Kudym najevo, že jsou rádi, že za Persiji hrajeme.
Jak vypadá popularita v Jakartě?
Kdo z místních sleduje fotbal, zná každého hráče Persije. Když někam jdu, lidé mě zastavují, chtějí se vyfotit, žádají o podpis.
V Česku je kvalita indonéské ligy mnohými experty zpochybňována. Co byste jim vzkázal?
Panu Vízkovi jsem už nedávno vzkázal... Svoji kvalitu indonéská liga určitě má. Působí tu spousta hráčů z Jižní Ameriky - Argentinci, Brazilci. Soutěž je mnohem fotbalovější.
Dokážete odhadnout, jak by si Persija vedla v české lize? Hráli byste vršek nebo spíš o záchranu?
Mám za to, že do šestého, sedmého místa bychom se pohybovali.
Je pro Persiji mistrovský titul cíl, nebo spíš sen?
Není to tak, že by nám vedení klubu položilo nůž na krk a řeklo, že ho nezajímá nic jiného než titul. Nikdo na nás netlačí. Ale myslím, že když jsme tak dobře začali, proč na titul nemyslet. Nechci samozřejmě nic zakřiknout, ale já mám vždycky nejvyšší cíle. Kdyby se titul povedl, byl bych moc šťastný. Vyhrál bych třetí titul ve třetí zemi.
Jaká v Persiji funguje kabina? V Česku drží hráči při sobě, chodí se na společně na pivo, na kafe.
Kluci jsou neskutečně přátelští. Nikdy jsem se nesetkal s tím, aby mi trenér po příchodu do nového klubu řekl, že se na mě noví spoluhráči těší. Říkali mu v kabině, že jsou moc rádi, že přiletím a pomůžu jim.
Známé rčení, že fotbal je nejvíc individuální sport na světě, zřejmě v Persiji neplatí. V Evropě je nezvyklé, aby se někdo radoval z příchodu konkurenta.
Rozumím, ale tady to tak prostě je. Kabina je tady vážně vynikající. Se všemi spoluhráči i realizačním týmem jsme si s Kudym lidsky sedli. Všechno je tak, jak má být, jsme v klubu moc spokojení. Nechci nic zakřiknout, ale Persija je nejlepší destinace, kde jsem zatím měl možnost hrát fotbal.
Stýkáte se se spoluhráči i mimo stadion?
Nedávno měla mladší dcera třetí narozeniny, pozval jsem na oslavu několik kluků. Dorazili s dětmi, bylo to moc fajn.
Netýkal se vás poslední sraz reprezentace, která na konci září uzavřela boje v elitní Lize národů. Věříte, že se do národního týmu vrátíte?
Je mi teprve devětadvacet, věřím, že dveře do reprezentace zavřené nemám. Trenér Šilhavý ví, co ode mě může očekávat. Pokud bude chtít, jsem mu k dispozici. Sednu na letadlo a moc rád dorazím. Je mi jedno, že poletím přes půl světa. Reprezentace pro mě byla a je úplně nejvíc.
Jenže jde proti vám přerušení indonéské ligy.
Bohužel. Chtěl bych, aby se konečně začalo hrát a já mohl zase dávat góly. Cítím, že formu mám, jsem na návrat do reprezentace připravený. Rozhodně nic v tomto směru nebalím, naopak. Chci střílet branky pro Persiji, ale zároveň také pro to, abych se vrátil do reprezentace.
