Článek
V Izraeli působíte druhou sezonu, takže ligový program v rámci Vánoc už jste zažil. Je to pro vás zvláštní?
Po zkušenosti z minulého roku už to pro mě není nic nového. Před rokem to bylo jiné, zažíval jsem to poprvé, navíc tehdy tu se mnou byla přítelkyně. Společně jsme oslavili Štědrý den, ale druhý den jsme měli zápas. To bylo speciální i v tom, že jsem měl v tu dobu antibiotika, tři dny jsem netrénoval a pak mi v klubu řekli, že jdu hned hrát. Teď to beru normálně, navíc přítelkyně je pracovně v Česku, takže tu jsem sám. Přiznávám, že mi chybí, že s ní a celou rodinou nemohu být, ale jsem profesionál, nevybírám si. Kdybych byl doma, vánoční atmosféra by na mě dýchla, tady ji necítím. Nevidím kolem sebe ve městě vánoční výzdobu nebo stromky, tady lidé Vánoce neslaví.
A sám asi také nemáte moc touhu slavit, že?
Přesně tak. Třeba stromeček vůbec neřeším. Ale bydlím v apartmánu a nade mnou žije Češka s rodinou, ti Vánoce slaví. Zvali mě, abych je oslavil s nimi, ale jelikož mám zápas, tak jsem s díky odmítl.
Po zápase byste na večeři mohl zaskočit, ne?
Zvali mě. Ale v týmu jsme asi čtyři křesťané a klub nám po zápase domluvil štědrovečerní večeři v centru Jeruzaléma. Půjdeme na ni spolu a já pak ještě plánuji zajít na půlnoční mši svatou ke Starému Městu. Připojím se k Čechům, kteří tam také půjdou.
Mistrovství světa ve fotbale ukázalo nový trend. Příspěvek z pořadu Přímák EXTRA.Video: Sport.cz
V Jeruzalémě jste téměř rok a půl. Jak se vám tam žije?
Měl jsem štěstí, že jsem narazil na lidi, kteří pracují na české ambasádě. Jeden z nich, pan Bobek, chodí do kostela, kde se potkáváme. Znám jeho rodinu, jsou to skvělí lidé. Mám rád, když si mohu projít město. Ideální je, když v ulicích není moc lidí, což však po covidu zase moc často nebývá. Rád se zajdu podívat na Zeď nářků. Je tu také známá velká tržnice, kam chodím pravidelně jednou týdně na místní speciální polévku, která mi moc chutná. Za dobu, co tu jsem, už vím, kde a co najít.
Obránce Ondřej Bačo z Hapoelu Jeruzalém se raduje ze vstřelené branky.
Zvykl jste si i na tamní život, na šabat a další věci?
Ano. Některé věci nejsou tak striktní, jak si třeba myslíme. Když tu člověk žije déle, ví, kde jsou v pátek a v sobotu otevřené obchody. To bývá v arabských vesničkách. Musím říct, že šabat se mi moc líbí. Je hezké, že se v pátek sejde celá rodina, dá si večeři, všichni si popovídají. Utužuje to rodinné vztahy. Párkrát jsem se této večeře účastnil, fanoušci mě pozvali a opravdu se mi to líbilo.
Tak silně je klub s fanoušky propojený?
Vztahy jsou skvělé. Navíc fanoušci klub vlastní, hodně nás podporují, na zápasy chodí opravdu celé rodiny. Je to strašně hezké, nikde jinde jsem něco takového nezažil.
Z vašeho vyprávění cítím, že si angažmá v Izraeli hodně užíváte. Je to tak?
Jsem maximálně spokojený, předčilo všechna moje očekávání. Přiznám se, že zprvu se mi sem moc nechtělo, ale zamiloval jsem si to tu. Klub funguje výborně. V minulé sezoně jsme se zachránili na poslední chvíli v přímém souboji s Maccabi Petah Tikva, ale i v těžkých chvílích nás fanoušci podporovali a neustále nám věřili. Tenhle rok je daleko lepší.
Jste čtvrtí. Mění se ambice?
Před sezonou jsme si dali za cíl, že bychom se chtěli pohybovat v klidném středu tabulky, nechtěli jsme být ve stresu ze záchrany jako v minulé sezoně. Tak nějak jsme doufali po letním doplnění kádru, že by tahle sezona mohla být dobrá, a zatím to vychází. Po základní části se liga rozdělí na dvě skupiny, teď jsme v polovině soutěže a doufáme, že se udržíme v elitní šestici a budeme hrát ve skupině o titul. Byli bychom šťastní, kdyby se nám to povedlo.
Fanoušci musejí být nadšení.
Jsou, cítíme to. Za první polovinu sezony jsme udělali nejvíc bodů v historii klubu. A hlavně jsme po dvaatřiceti letech vyhráli derby proti Beitaru Jeruzalém v ligovém zápase. Toho si fanoušci strašně váží a dávají nám to najevo. Psal mi dokonce jeden z nich, že na ten zápas přiletěl až z Ameriky, a děkoval mi, že jsme vyhráli. To je neuvěřitelné.
Fanoušci Hapoelu Jeruzalém
Pozorujete na sobě, že herně rostete?
Cítím to už od angažmá v Rumunsku (působil v Gaz Metanu - pozn. aut.). Tady máme přísného, ale skvělého trenéra (Ziv Arie - pozn. aut.), který má svou vizi fotbalu. Skauti v klubu vybírají hráče, kteří budou sedět do trenérova konceptu. Ten rád pracuje s mladými hráči. Mně je šestadvacet a jsem asi třetí nejstarší v týmu. Líbí se mi, jak trenér dokáže udržet morálku na tréninku, nikdo si nedovolí nic nevypustit.
Všiml jsem si, že jste byl na podzim už i kapitánem. Cítíte, že jste si v klubu vybudoval silnou pozici? Ostatně z hráčů ve vašem týmu jste na podzim odehrál nejvíc minut.
O tomhle nerad mluvím, víte, jak se může ve fotbale rychle všechno změnit. Ale vybudoval jsem si v týmu nějakou pozici. Byl jsem kapitán, protože náš zvolený kapitán řešil v tu dobu přestup do Maccabi Haifa. Dostal volno, ale nakonec se nedomluvili a on zůstal. Nicméně před tím zápasem si mě trenéři zavolali a řekli mi, že by chtěli, abych byl kapitán. Ptali se mě, jestli to přijmu. Samozřejmě jsem řekl, že ano, byla to pro mě čest.
Na podzim jste vstřelil i tři góly. Kde se ve vás tahle produktivita vzala?
Daří se týmu i mně osobně. Máme silnější ofenzivu než v předešlé sezoně, vytváříme si víc standardních situací a například já z toho můžu těžit. Doufám, že mi to vydrží.
Pronikáte i do tajů hebrejštiny?
Komunikujeme v angličtině. Všichni Izraelci mluví výborně anglicky, což je super. Ale už pochytávám i hebrejštinu, sám se do toho pouštím. Kluci si ze mě trochu dělají srandu, ale ve finále to ocení. Když někdo něco řekne, zeptám se, co to znamená, a pak se to snažím zapamatovat. Základní fráze začínám pochytávat.
Jaká je izraelská liga v porovnání s českou Fortuna ligou?
Je technická. Česká liga je fyzicky a kondičně náročná, navíc je takticky svázaná. Izraelská soutěž je fotbalovější, balon chodí víc po zemi, než aby létal ve vzduchu. Všichni se snaží hrát po zemi od brankáře. Není tak fyzicky náročná jako česká.
