Článek
„Máme smíšené pocity, hrajeme jako jediní. Upřímně, je to divné, ale slovo přerušení v Bělorusku zatím nepadlo, takže normálně hrajeme a trénujeme. Nebojím se, ale cítil bych se bezpečněji, kdyby se liga odložila, dokud pandemie neskončí," citoval server index.hr fotbalového obránce Dinama Minsk Karla Bručiče.
Do běloruského klubu přišel v lednu z litevské Suduvy. Zatímco jeho bývalí spoluhráči jsou dávno v karanténě, on je mezi pár fotbalisty na celé planetě, kteří se nadále prohánějí po trávníku. Běloruský prezident Lukašenko totiž nevidí důvod, aby národ jakkoli omezoval. Nákazu bagatelizuje.
„Prezident Lukašenko radí lidem, aby denně vypili sklenici vodky a chodili do sauny. Že jim to proti viru pomůže. Nevím, no," uvádí Bručič. „Nemyslím si, že by to tento postup pomohl. Možná je ale génius. Navíc řekl, že ten, kdo pracuje, virus zažene. Nevím, nevím," doplňuje brankář házenkářů Brestu Ivan Branič, který má zkušenosti z chorvatské reprezentace.
V Bělorusku se prý o koronaviru nemluví, média o něm záměrně neinformují. „Spoluhráči mi říkají, že se tím zmírňují obavy. Média nechtějí vytvářet paniku. Víte, není pro mě těžké hrát. Ale když skončí trénink a vidím, že v televizi není o koronaviru zmínka a já vím, že nikdo kromě nás nehraje... Mám z toho divný, zvláštní pocit. Samozřejmě, jistou dávku strachu mám, lidé tu nenosí roušky, dokonce si dál potřásají rukama," uvádí záložník fotbalového Salihorsku Tin Vukmanič.
„Jestli jsem viděl v obchodech za poslední dobu pět lidí v rouškách, je to moc. Lidé se bojí, když čtou zprávy z Itálie, ale jejich reakce není žádná," prohlašuje Branič. Žádná omezení nepanují ani v klubech, život v hráčských kabinách plyne jako dřív.
„Je nás v klubu třicet. Stačí, aby se jeden nakazil, budeme nemocní všichni. Snažil jsem se být zpočátku ostražitý, ale pak jsem viděl, že to nedávalo smysl, protože jsem se se svými spoluhráči v neustálém kontaktu," dodává házenkářská gólman.
Bělorusové jsou díky pokračování soutěží v centru pozornosti, sportovní zápasy přenášejí zahraniční televizní stanice. O fotbalové lize se píše i na renomovaných světových webech, které by za normálních okolností o běloruské soutěži neztratily ani řádek.
„Propagace běloruského sportu je to opravdu dobrá, všechna světová média dnes sledují běloruský fotbal," říká Vukmanič, který je na rozdíl od místních opatrný. Bydlí v klubovém centru, kde má vše potřebné. Do města chodí, jen když musí.
Stejně i Bručič, který bydlí v dvoumilionové metropoli Minsku. „Vyhýbám se všem místům, kde se shromažďuje více lidí, a také supermarketům. Jen rychle nakoupím, to je všechno," povídá 27letý obránce s tím, že jeho blízcí, žijící v Chorvatsku, se o něj zatím nestrachují.
„Současná situace v Bělorusku je stabilnější než v Chorvatsku," myslí si Bručič. „Moji kamarádi a příbuzní z Chorvatska mi říkají, že nejsme normální, že hrajeme dál. Zatím naštěstí nemám žádné příznaky nemoci, cítím se dobře," doplňuje Branič.
