Článek
Pražská Čafka se pyšní tím, že vychovala fotbalisty pro oba československé výběry, jež došly do finále mistrovství světa - Ladislava Ženíška (1934) a Josefa Jelínka (1962). Ale přece jen, tak slavné nohy už trávník účastníka pražského přeboru v Záběhlicích dlouho nebrázdily. Po boku bývalého parťáka Vladimíra Šmicra, který působí ve vedení ČAFH, si tady lehce zatrénoval i Milan Baroš.
V prosinci si přetrhl přední křížový vaz a poškodil postranní vaz, takže se musel podrobit operaci. Teď se k fotbalu pomalu vrací.
Jak jste se vlastně na kempu objevil?
Volal mi Šmíca, je lepší trénovat takhle v kolektivu než jen individuálně. Možná přijdu i na některé další tréninky.
Jak na tom po zdravotní stránce jste?
Koleno se lepší, ale stoprocentní ještě není. Musím si nohu hlídat. Ještě je čas, budu potřebovat tak měsíc, měsíc a půl. Rozhodně to není tak, že bych půl roku seděl jen doma na zadku a přišel teď na trénink. Již čtrnáct dní po operaci jsem trénoval individuálně. Noha sílí, každým týdnem se zlepšuje.
Už máte jasno o svém dalším angažmá?
Nemám. Nejdřív musím být fit, pak se teprve můžu starat, kde budu pokračovat. Jestli vůbec budu pokračovat, jestli mi to zdravotní stav dovolí.
Manažer Pavel Paska avizoval, že máte nabídku z Indie. Lákala by vás?
Nepředbíhejme. Pana Pasku jsem poprosil, ať mi o případných nabídkách zatím ani nic neříká. Teprve až se stoprocentně vyléčím, pak si sedneme a uvidíme, co bude nejlepší cesta.
A co ostravský Baník, který velmi touží po vašem dalším návratu na Bazaly?
Je to pochopitelně také jedna varianta, ale už to na mě nezkoušejte. Opakuji stále dokola - nejdřív se musím dát do pořádku. Nemůžu přece nikomu slibovat, že se zapojím do přípravy, když ještě nejsem stoprocentně fit.