Článek
Podle poslední informace z klubového webu v týmu stále přibývá nakažených. Nejste mezi nimi?
Mezi nakaženými nejsem a cítím se dobře. Zatím... Když jsme před týdnem přiletěli na turnaj do Orlanda, hned jsme byli testováni a objevily se dva pozitivní výsledky. Testováni jsme teď každý den. Po prvním tréninku přibyl další pozitivní hráč. A pak už se to valilo. Den za dnem přibývali nakažení. Teď už je v týmu třináct pozitivně testovaných, a to je úterý. Ve středu budou další výsledky. Už o víkendu se klub dohodl s MLS, že turnaj hrát nebudeme a zůstaneme v hotelu v karanténě. Ta by měla trvat asi dva týdny, až se všichni uzdraví, a pak se vrátíme do Texasu. Kluci, co mají rodiny, to berou jako lepší řešení. Já bych se mohl vrátit hned. Snoubenka Daria odletěla domů do Polska, takže se těším alespoň na psa. Ale rozumím klukům, nechtějí vystavovat nejbližší nebezpečí nákazy. Nějak to tu spolu, ale každý zvlášť zvládneme.
Znamená to, že se nesmíte potkávat ani se spoluhráči?
Vůbec ne. Povídáme si přes balkon, každý je na svém pokoji. Nosí nám sem i jídlo. Ale je to hrozně na hlavu. Už týden nemůžeme nikam a nic, přitom venku je hezky... Jednáme přes klub s MLS a hygieniky, aby nám zdravým povolili alespoň procházku na půl hodinky ráno a večer... Bez fotbalu je to fakt strašné. Dlouho jsme čekali, než jsme mohli začít všichni trénovat, to bylo super. A teď tahle rána...
Dá se v téhle situaci vůbec udržovat v nějaké kondici?
Nic jiného se nedá dělat než jíst, spát, posilovat, hrát play station a koukat na fotbaly, ještě že už se někde hraje, povídat si přes balkon a telefonovat. Udržujeme se i přes počítač, trenér nás denně úkoluje, co musíme dělat. Není to ono, ale snažím se hledat na všem to lepší. Navíc mám oproti spoluhráčům jednu obrovskou výhodu.
Povídejte...
Vzal jsem si s sebou malý míč, takže si na pokoji i kopu a vyblbnu se s ním. Nikoho ze spoluhráčů něco takového nenapadlo. Kluci mi strašně závidí (směje se).
Zdeněk Ondrášek
Takže sezona pro vás skončila?
Jen tenhle turnaj. Pokud bude vše v pořádku, měli bychom po návratu do Dallasu zase začít trénovat a chystat se na sezonu. Ta by měla začít někdy na přelomu července a srpna. Přesný termín ale ještě není jasný. V plánu je osmnáct zápasů, napůl doma a venku.
Vaše snoubenka asi byla v šoku, když jste jí oznámil, co se děje...
Telefonujeme si několikrát denně. Bojí se, abych se nenakazil. Kdyby ano, chtěla by přiletět a starat se o mne. To snad nebude třeba, jsem v pořádku, Daria také. A jestli bych se měl nakazit, tak raději sám, než abych ohrožoval někoho blízkého. To je život, musíme jít dál.
Kdy máte šanci se vidět?
Až bude mít Daria možnost se vrátit do Států. Já se podívám do Evropy nejdřív v zimě.
Může mít tato situace vliv na vaši budoucnost v USA?
Tenhle půlrok byl hrozný... Mám smlouvu do prosince, ale s opcí, kterou může Dallas využít. Bude mi dvaatřicet a chci hrát fotbal. Nemíním se válet na hotelu nebo u moře na sluníčku. Uvidíme, jak se bude situace dál vyvíjet. S Davidem Zíkou z agentury Global Sports jsme domluveni, že postupně budeme řešit, jestli zůstanu v USA, nebo se vrátím do Evropy a budu hrát tam. Pochopitelně mě láká i mistrovství Evropy. Chci být připravený a mít možnost porvat se o šanci si na šampionátu zahrát.
