Článek
Jablonecký útočník David Lafata (vlevo) se zpěvákem Karlem Gottem.
Jak k vašemu setkání došlo?
Vše zprostředkoval jeden člověk z klubu. Vědí, že mám Karla Gotta rád, koncertoval tady vedle a my zrovna nehráli zápas. Tak jsme vyrazili s manželkou a známými.
Předání dresu bylo předem domluvené?
Něco se předjednávalo, jestli by to nešlo třeba v šatně po koncertě. Ale v pátek v noci jsem se dozvěděl, že si pan Gott přeje, jestli bych mu nemohl dres předat na pódiu. Trošku jsem se orosil (úsměv). Naštěstí jsem byl u něj v šatně o přestávce koncertu a něco jsme si domluvili.
Když vás tedy pak vyzval na pódium, už jste nervózní nebyl?
Hrozně. Přece jen je to veliká osobnost, se kterou se člověk nepotká každý den. Nevěděl jsem pořádně, jak ho mám oslovit. Měl jsem strach, abych se nezakoktal, ale lidi tleskali, tak snad všechno proběhlo v pohodě. A bylo vidět, že má pan Gott z toho dresu fakt radost.
Bavili jste se spolu chvíli?
Setkali jsme se ještě po koncertě. Mluvili jsme o sportu a bylo vidět, že má přehled. Pan Gott dokonce tvrdil, že mě zná... Já se ho spíš vyptával na ty koncerty a tak. Pak jsme se spolu ještě vyfotili. Pro mě je to památka a zážitek na celý život.
Když se v jablonecké kabině řekne Karel Gott, nesklidíte od spoluhráčů spíš posměch?
Náhodou, kluci ho mají taky rádi a v šatně dvě písničky celkem frčí. Nejvíc Být stále mlád. Karel Gott je pro nás jednička, tak jsme mu taky dali dres s tímhle číslem.
Kdyby vám na pódiu nabídl, ať si spolu zazpíváte, jak by to dopadlo?
To by nešlo. Dát si s Mistrem duet, tak by měl asi po koncertě. Vždyť já nemůžu zpívat ani dětem (úsměv). Ale jinak zpívám rád. Třeba v autě, když mě nikdo neslyší.
Ve fotbalovém životě by vám mělo být taky do zpěvu, když s Jabloncem takhle válíte.
Vychází to hezky. Hlavně pro lidi je fajn, že je liga vyrovnaná a čtyři týmy se přetahují o první místo.
Před sezónou se s vámi až tak vysoko nepočítalo.
Pro mě je příjemným překvapením, kde v tabulce jsme. Na jaře se nám nedařilo podle představ, ideálně nevyšly ani zápasy v letní přípravě.
Má na tom zásluhu nový trenér Václav Kotal?
Velkou. Jeho příchod byl pro tým novým impulzem. Jeho předchůdce pan Komňacký působil v Jablonci pět let, někdy už šlo o takový stereotyp. Věděli jsme dopředu, co budeme dělat v pondělí, v úterý, ve středu. Teď zažíváme nové věci.
Jaký je Kotal jako kouč?
Je hrozně zapálený do fotbalu a přenáší to na hráče. Děláme hodně taktiku, pilovali jsme defenzívu. Když nacvičujeme něco nového, chce znát náš názor. Zeptá se, zda tomu věříme. A když ne, přestaneme s tím.
Dokáže udělat legraci?
Sranda s ním je často, i když navenek možná někdy vypadá takový zamračený. Občas nás něčím motivuje. Za vítězství někdy přinese do kabiny občerstvení. Sám ho zajistí přes svého známého řezníka. Třeba párky má vynikající.
Ligou teď obchází korupční strašák. Co na ty věci říkáte?
Mrzí mě, že se zatím nic neřeklo konkrétně. Pak akorát vzniká prostor pro spekulace. Všechno je ve stylu: jedna paní povídala.
Rovněž se povídá, že mohl být ovlivněn zápas minulé sezóny Jablonec - Plzeň.
Já o tom četl akorát v novinách. Když si utkání zpětně vybavím, nevím, co by na něm mělo být ovlivněného. Plzeň nás přejela, dala dva regulérní góly a vyhrála zaslouženě.
Davide, jezdíte ještě rád na reprezentaci, když v ní nedostanete pořádnou šanci?
Hrát by chtěl každý, ale trenér holt sází na jiný typy. Nezbývá mi, než čekat, a až ta šance přijde, musím ji zkusit využít. Snad ještě přijde. Ale pro mě je každá pozvánka čest. Radši bych na nároďák jezdil jako hráč a ne náhradník, jenže to já neovlivním. Přece nepůjdu za trenérem a neřeknu mu: buď mě tam dáte, nebo příště nepřijedu.
Takže jste neměl myšlenky, že byste reprezentační kapitolu uzavřel?
Trenér Bílek mi před zápasem s Finskem říkal, že by pochopil, kdybych třeba už jezdit nechtěl. Jenže já jsem v nároďáku rád. I jako divák nebo náhradník. Až mě jednou trenér nepovolá, vezmu to. Ale sám se vzdávat? Na to jsem odehrál hodně málo zápasů.
