Hlavní obsah

ŠKORPILŮV ZÁPISNÍK: Co předcházelo mému vstupu do Síně slávy a co bude? Bez ministerstva školství sportu snad líp!

Praha

K mému vstupu do Síně slávy České trenérské akademie, který se udál minulý čtvrtek v Praze v Paláci Lucerna, bych chtěl neznalým osvětlit, co tomu musí předcházet. První dorost Hradce jsem trénoval nepřetržitě patnáct let. Vyhrál s ním českou ligu, dvakrát český pohár, na vítězném finále československého poháru se Slovanem Bratislava bylo v Třebechovicích 1500 diváků. Jen z tohoto ročníku skončili ve Spartě Černý a Polák, ve Slavii Kubík. Za celé období byly vychovány desítky ligových hráčů.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Ladislav Škorpil

Článek

Po celou dobu jsem byl trenérem východočeské reprezentace, devět let československé dorostenecké reprezentace s účastí na mistrovství Evropy šestnáctek a mistrovství Evropy osmnáctek s umístěním do pátého místa.

Od roku 1981 jsem fotbal začal dělat profesionálně coby vedoucí tréninkového střediska mládeže. Pak jsem vedl A tým Hradce v posledních třech ročnících československé ligy, když v závěrečném ročníku jsme skončili na devátém místě. Z českých a moravských mužstev před námi byly jen Sparta, Slavia, Olomouc, Ostrava a Brno. To je jako bychom se dnes ucházeli o postup do evropských pohárů. V prvním ročníku slovenské ligy jsme skončili s Dunajskou Stredou na třetím místě, za Slovanem a Interem Bratislava vedenými trenéry Galisem a Adamcem, jako nejlepší venkovské mužstvo.

S Duklou Praha se mi zdařil postup do první ligy a hrát finále poháru se Slavií s prohrou v prodloužení. S Libercem docílit jedno vítězství v české lize a hrát třikrát finále poháru na Strahově. Jednou vítězně, neúspěšně opět se Slavií v prodloužení a se Spartou v penaltovém rozstřelu. Při mém tří a půlletém působení u reprezentace České republiky 21 jsme na mistrovství Evropy skončili opět do pátého místa. Za tím oceněním stojí každodenní celodenní práce, kde je nutno poděkovat všem mým hráčům a všem mým spolupracovníkům.

Milovat a býti milován je smyslem života v prostoru a čase přítomnosti a budoucnosti, neb minulost je jen časem zapadajících vzpomínek. Je hezké, jsou-li příjemné, a je hezké, když budoucnost vidíme optimisticky. Šéf Národní sportovní agentury Milan Hnilička představil členy svého poradního orgánu. V Národní radě pro sport jsou takové osobnosti jako docent Pavel Kolář, Jiří Kejval, Jan Železný, Radek Štěpánek, Pavel Nedvěd, Jaromír Jágr...

To neštěstí, že sport patřil pod ministerstvo školství, bude po tomto roce minulostí. O něm Josef Alois Náhlovský, který začínal jako učitel češtiny a dějepisu, řekl: „Dnešní školství trpí neustále vymýšlením nových koncepcí. Co nový ministr školství, a že jich bylo, to nová koncepce. Od speciálních škol, které byly na vysoké úrovni, se ustupuje, že je to diskriminační. Přitom inkluze v našich podmínkách je utopií. Střední a vysoké školy jsou státní a soukromé. Každý si učí po svém. Nastala inflace vysokoškolských titulů. Rušení učňovského školství je dalším problémem, kde řešení je v nedohlednu. Kvůli tomu je úroveň našich žáků v evropském podprůměru. Jan Ámos se v hrobě obrací." Tak snad bez ministerstva školství bude sportu líp!

Bývalý československý fotbalista. V minulosti Ladislav Škorpil rovněž trénoval československou juniorskou fotbalovou reprezentaci a českou reprezentaci do 21 let. V sezoně 2001/2002 společně s Josefem Csaplárem vyhráli se Slovanem Liberec český titul.